Fotozprávy - 14. leden 2008

Tomas Pospech Look at the Future, Hranice, 2005   Look at the FutureFiremní kultura nadnárodních společností v České republice V roce 2001 postavila firma LG.Philips Displays v Hranicích továrnu na katodové televizní obrazovky. Byla to do té doby největší investiční stavba na zelené louce v České republice od převratu v roce 1989. Její příběh je proto vhodným příkladem působení nadnárodních společností v českém prostředí i vztahem státu, médií i komunální politiky k tomuto fenoménu. Následující text nebyl zamýšlen jako odborná studie, ale spíše jako osobně pojatá výpověď o vlastním fotografování v továrně firmy LG.Philips Displays. Nejdříve jsem zde vytvořil v letech 2000 a 2001 černobílé fotografie o výstavbě a v následujícím rozmezí let 2001 až 2005  barevný soubor o životě a práci v tomto závodě nazvaný podle všudypřítomného firemního hesla Look ath the Future. Soubor je součástí projektu, ve kterém se zaměřuji na nadnárodní korporace, průmyslové zóny, nové továrny a velkosklady. Sleduji firemní kulturu, životní a vizuální styl, které do českého prostředí tyto fenomény přináší po roce 1989.

   R u d o    P r e k o p:   Zátiší 1989 - 2006Galerie umění Karlovy Vary, 1. 12. – 18. 2. 2007 Tvorba Rudo (Rudolfa) Prekopa se dočkala průběžné interpretace, stejně jako fotografie celé generace slovenské nové vlny, už v druhé polovině osmdesátých let od Jána Šmoka, Anny Fárové, Antonína Dufka a Václava Maceka. Později na ně navázaly texty Lucie Benické, Lucie Lendelové, Heleny Musilové a dalších. Všichni tyto autoři poukazují na shodná východiska: slovenská nová vlna výrazně rozčeřila zdejší vody, když do středoevropského prostoru v polovině osmdesátých let vnesla směsici postmodernou vyzdvihovaných postupů s principy inscenace a „slovenské“ imaginace. Českou existenciální vážnost uměleckého gesta zjemnili hrou, radostí ze života, vtipem, ironií, pohádkovou snovostí, ale někdy též, a to nejvýrazněji pak u Jána Pavlíka, absurditou a nepokojem. Současně vnesli provokativní rozrušování drobných dobových tabu – od aranžování, svícení, intermediálních zásahů do negativu nebo pozitivu až po časté zobrazování skupinového aktu a mužského těla. Současně přinesli postmoderně uvolněné narušování hranic pevně vymezených žánrů, například spojování aktu se zátiším nebo kombinace fotografie a ručně psaného písma. Byli nepochybně inspirováni dobovou populární hudbou, body artem i postupy stínového divadla nebo divadel malých forem.

Veronika Zapletalová   MARGINÁLNÍ ARCHITEKTURAVe fotografii posledních tří desetiletí je přítomen výrazný proud autorů, kteří se prostřednictvím fotoaparátu zabývají architekturou. Obecně sdíleným záměrem těchto fotografů je dokumentovat a současně interpretovat okolní svět. Oproti silné produkci obvyklých okrašlujících snímků příkladné architektury nebo turisticky atraktivních památek tito fotografové v žánru fotografie reflektují problémy, které jsou spíše architektonické, urbanistické, sociální nebo enviromentální.Ve výběru autorů v tomto textu jsem se zaměřil na umělce, kteří žijí v České republice a v Polsku, a ve své tvorbě se soustředí na přehlíženou, okrajovou, tedy marginální architekturu. Tito fotografové jsou přitahováni mocí nearchitektury a intenzitou s jakou určují a ovládají náš prostor každodenní drobné aktivity laiků a řadových projektantů. Prostřednictvím fotografií reflektují ubanismus panelových sídlišt, městskou periferii, autobusové zastávky, svépomocí budované stavby a nejrůznější drobnou stavební kulturu lidového kutilství, ale v neposlední řadě také zahrádkářský a chatařský koncept, který se rozvíjí v široké škále projevů, vedoucích od  chat a zahradních domků, přes altány, pergoly, skleníky, fóliovníky a pařeniště, ptačí budky, psí boudy, zahradní modely hradů, až k land-artovému vymezování záhonků. Tyto urbanistické mikrocelky hojně oplývají nejrůznějšími zelinářsko-ovocnářskými a sochařsko-kutilskými instalacemi svých majitelů, jako jsou ploty, totemy, strašáci, bandáže k ochraně stromků i roztodivná škála invenčních plašítek a podpěr pro plazivé výpěstky.

Rene-Burri-LeCorbussier-Vila Savoy-stav1959   FOTOGRAF Fotografii a architekturu pojí zvláštní, úzké přátelství. Zdá se, jakoby vedle zachycení lidské tváře byla fotografie zrozena právě pro záznam architektury. V žánru portrétu a místopisu najdeme od počátku vynálezu tohoto média nejvíce snímků. Také současnost je charakteristická nebývalým množstvím fotografických publikací o architektuře a designu. Především „vysoká“ architektura je nám zprostředkovávána a rovněž hodnocena především prostřednictvím fotografií. Z vlastní autopsie známe jen několik málo staveb. Nabízí se tedy úvaha, zda a do jaké míry současní architekti nenavrhují své stavby pro fotoaparát. Je dobře známa iluzívnost fotografie a její schopnost nabízet zcela jiné dojmy, měnit měřítko a perspektivu, vztahy budovy k prostoru. I my jsme byli jistě nejednou zaskočeni nebo přímo zklamáni při spatření známé realizace.Ale v novém čísle Fotografa věnovaném tématu „Architektura“ chceme ze značného množství denodenně vznikajících fotografií architektury všimnout jen poměrně malého, zato však významného segmentu, kdy tvůrce nemíří objektiv fotoaparátu na budovu s cílem víceméně pokorně sloužit prezentaci architektury, ale se záměrem využít stavbu pro vyjádření politických, sociálních, estetických a dalších aspektů. Domy se tak jeví jako objekty, které jsou příhodnými nositeli úvah o mocenských vztazích, životním stylu, dobovém vkusu, nastolují úvahy o plynutí času, entropii nebo i chaosu.

Petr Willert   Petr Willert – Life-style Hon na babičku, Hon na kočkuFotografie Petra Willerta (1981) vznikají teprve několik posledních let, ale i tak je můžeme označit za osobitý fenomén. Jestliže Jindřich Štreit na malé ploše Bruntálska do jisté míry naplňuje výrok „vesnice je svět“ a také Viktor Kolář již páté desetiletí podává výpověď o lidské existenci v prostoru Ostravy, o generaci mladšímu a v sousedství žijícímu Petru Willertovi se stalo tímto mnohovrstevnatým mikrosvětem babiččino bytovkové 2+1. V průběhu celého studia v Ateliéru reklamní fotografie Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně až umanutě fotografuje portréty babičky nebo jejích kamarádek, detaily interiérů nebo babičkou vytvářený Hand Made – rukavice, šály a bačkory z různobarevných bavlnek z rozpáraných svetrů. Na „babičce“ si plní povinná školní cvičení, volná témata i rozvíjí „mimoškolní“ tvorbu.Babičin byt v Uničově, městečku na severu Moravy, se nevyznačuje žádnou vnějškovou fotogeničností, právě tak, jako interiér bytu, tak životní styl babičky se nikterak nevymyká „běžným“ babičkám, kterak je důvěrně zná generace dnešních dvacetiletých nebo třicátníků. Na druhé straně ale Petr Willert netěží ani z estetiky banality, která proběhla i českou kotlinou v devadesátých letech. Využívá spíše zkušenosti své generace, nostalgického a politickým kontextem nezatíženého pohledu na životní styl, který je dnes tak vyhroceně „demodé“. V jeho pohledu je patrný vliv atmosféry reklamní školy a zkušenost fotografa módy.

Norská webová stránka Aronsen.no zřejmě omylem na krátkou dobu vystavila informaci o nové chystané zrcadlovce od Samsungu. Zprávu stáhla, ale co se jednou pustí, letí světem dál... Až k nám.

Letošní přehlídku objektivů začnu skutečně parádním kouskem. Jde o vysoce světelný širokoúhlý objektiv jak pro DX jednooké zrcadlovky, tak pro kinofilmové SLR a zatím jediný full frame DSLR model Nikonu, pro D3.

“Tak tady byly ty stopy leoparda”, prohodí Nicole a ukazuje na hlínu v “předzahrádce” velikosti asi jednoho hektaru. Nicole je naše přítelkyně (Jihoafričanka z Belgického Konga - v Africe je vše možné). Je povoláním učitelka fotografie. Její muž Guy je biolog a fanatický ochránce přírody, pracuje pro vládu a právě se vrátil z Číny ze světového kongresu.

"Nabízíme vám zde výběr dvanácti snímků z nejlépe hodnocených makro fotografií z naší galerie za rok 2007."

"První zrcadlovka Panasonic nebyla určena pro masy. Zato druhá DSLR z jejich dílny, Lumix L10, vypadá velmi zajímavě a kombinuje v sobě výhody zrcadlovek a kompaktů. Kromě parametrů, které by měla mít každá současná zrcadlovka, jako je rozlišení 10 MPix, čištění snímače a podobně, nechybí ani režim živého náhledu na displeji. Ten je však po vzoru kompaktů výklopný a otočný, takže můžeme fotografovat téměř z jakéhokoliv úhlu. Jak dopadl Lumix L10 v praxi?"

Ceny kompaktů i zrcadlovek Canon v tomto týdnu stále klesají a v doprodeji se objevil ultrazoom Canon PowerShot S3.

Společnost Adobe přišla s akcí, v níž si můžete zakoupit novou verzi aplikace Photoshop Elements 6 pro Mac OS X za sníženou cenu 89,99 USD. Lze tak za relativně nízkou cenu získat nejnovější verzi programu, který se těší velké oblibě uživatelů PC i Maců.

Společnost Ortery Technologies je ve světě produktové fotografie docela známá. Vyrábí totiž užitečné boxy, které slouží k odstranění stínů a zlepšení barevného podání. Na CESu byl k vidění nový model umožňující vytváření trojrozměrných prezentací.