H Lenka Chudá

Mnoho lidí prochází našimi životy. Přijdou, pobudou, odejdou. Někteří nás i minou, jako bychom pro ně ani nebyli. Jakoby nebyli oni pro nás. Vzpomínky na lidi jsou jako fotografie. Některé jsou bledé a zašedlé, některé nepovedené a jiné naopak krásně barevné a příjemné.

Co nám tyto fotografie daly v našem životě? Zkušenost a city.

A co děláme se zkušeností a city v naší mysli? Přišpendlujeme je na pomyslnou nástěnku podle důležitosti. Ty vybledlé vzpomínky jsou až na konci. Ale když se nám něco podobného, co je na zašedlé fotografii vybaví...Ihned vezmeme malý špendlíček, oprášíme fotografii a dáme ji na počátek mezi ty barevné, aby se nám nezdála už tak šedá. A tak to jde pořád dokola. Pořád oprašujeme album za albem a současně album za albem bledne....

Fotografování se pro mě stalo hnacím motorem v životě, dodává všem prožitým dnům větší smysl...