H Bohumil Novák

Fotografovat jsme začal na počátku sedmdesátých let s vybavením poplatným době - Pionýr, Corina, Ljubitel 2, Certo KN35 a posléze v osmdesátých letech Prakticy Super TL, L2, BCA a B-1. V letech devadesátých v éře superkompaktů to byl pro mě nezapomenutelný Olympus AZ 200 Superzoom, se kterým jsem projel celou Evropu a někdy i dále. Na počátku nového tisíciletí jsem přešel na Canon EOS 300, který jsem apgrejdoval na EOS 33V a současně začal fotit na střední formát - nejprve se stařičkým Pentaconem Six TL a posléze s Mamiyí M 645, kterou letos vystřídala Mamiya M 645 Super. Na běžné snímky používám nyní i můj první digifoťák Canon Powershot G10. Jsem více než čtvrtstoletí členem Fotoklubu ve Zruči nad Sázavou , kde již téměř tři roky vykonávám funkci předsedy. Stále ještě vyznávám, jako tu pravou, chemicku cestu zhotovení obrazu . Za vrchol tvorby považuji papírovou formu fotografie a za nějvětší zázrak na tomto poli je dle mého názoru zrod obrazu na fotografickém papíře v chemickém roztoku v temné komoře. Za dva roky, co působím na této galerii jsem prošel nelehkou cestu - snažil jsem se s klasickou fotografií proniknout mezi dobré fotografy snímajících na digitální čip, kterých je zde mnoho. Potýkám se s obtížnou cestou skenování a následnou úpravou, nesrovnatelně těžší, než kterou dělají držitelé digitální techniky. Snad se mi moje snažení alespoň trochu daří a byl bych rád, kdyby fotografující veřejnost věděla, že existují i takoví podivíni, kteří používají starší postupy - jejichž kvalita je však stále ještě na velmi vysoké úrovni a bylo by škodou je zcela opustit ...