H Bob Novák

Fotografovat jsem začal na počátku sedmdesátých let s vybavením poplatným době - Pionýr, Corina, Ljubitel 2, Certo KN35 a posléze v osmdesátých letech Prakticy Super TL, L2, BCA a B-1. V letech devadesátých v éře superkompaktů to byl pro mě nezapomenutelný Olympus AZ 200 Superzoom, se kterým jsem projel celou Evropu a někdy i dále. Na počátku nového tisíciletí jsem přešel na Canon EOS 300, který jsem apgrejdoval na EOS 33V a současně začal fotit na střední formát - nejprve se stařičkým Pentaconem Six TL a posléze s Mamiyí M 645, kterou letos vystřídala Mamiya M 645 Super. Na běžné snímky používám nyní i můj první digifoťák Canon Powershot G10. Jsem více než čtvrtstoletí členem Fotoklubu ve Zruči nad Sázavou , kde již čtyři roky vykonávám funkci předsedy. Stále ještě vyznávám, jako tu pravou, chemicku cestu zhotovení obrazu . Za vrchol tvorby považuji papírovou formu fotografie a za nějvětší zázrak na tomto poli je dle mého názoru zrod obrazu na fotografickém papíře v chemickém roztoku v temné komoře. Není ve mně ani kousek výtvarného cítění a pre-vidění, proto jsou moje snímky pouhým záznamem skutečnosti. Zásadní zásahy do zaznamenaného obrazu jsou mi cizí. Za téměř čtyři roky, co působím na této galerii jsem prošel nelehkou cestu - snažil jsem se s klasickou fotografií proniknout mezi dobré fotografy snímajících na digitální čip, kterých je zde mnoho. Potýkám se s obtížnou cestou skenování a následnou úpravou, nesrovnatelně těžší, než kterou dělají držitelé digitální techniky. V lednu jsem se však náhle, bez varování, ocitl v těžké zdravotní krizi. Prodělal jsem těžkou operaci aorty . Následující dva měsíce jsem strávil v nemocnici. Po návratu domů bylo jasné, že nadále nemohu nosit středoformátovou kameru s příslušenstvím a tak jsem přehodnotil situaci, prodal co se dalo a pořídil si Canon EOS 5D Mark II. Kinofilmový EOS 33V na černobílou reportáž jsem si však ponechal - opustit Kodak TRI-X Pan 400, vyvolaný v D-76 se mi stále ještě nechce. A tak se ze mě z donucení stal téměř úplný digitálista...