Pán a paní Basaltovi jsou pokusem o opracování místního čediče (basalt je totiž jiný název pro čedič - třetihorní povrchovou vyvřelinu). Musim Ti říct - dalo to fušku, a stálo mne to jedno kamenické dláto, které jsem na tom zničil, druhé jsem poškodil. Ale přineslo mi to cennou zkušenost s opracováním zmíněného materiálu.

Na tunové dubové kmeny si netroufám, neoplývaje fyzickou silou, ani peněžní hotovostí k nákupu a provozu dřevorubeckého strojního parku, jako Němci Uwe a Jonathan, a olomoucký husquarnořezbář Petr, kteří tam za tejden zpracovali každej dva statné špalky. Já si troufnu jen na "klacíky" z kůlny na topné dříví, popřípadě na kousek kamene (většinou měkkého - ten čedič byl takovej záchvat zoufalství).

Technická dokonalost je nuda. Navíc není řečeno od jaké míry je úprava kvalitní. Z mého pohledu má snímek atmosféru a náladu, to stačí. Možná bych ze spodní části stáhl modrou, ta ale na druhou stranu dobře doplňuje oranžové paprsky, takže je to věc autorova rozhodnutí.

Ikdyž je fajn snažit se techniku neustále zlepšovat, vždy je to spíš kvalita, kterou řeší autor a odborná veřejnost. Pro diváka to tak podstatné není. Technika není nadřazena výsledku, je to jen prostředek. Samozřejmě se mnou nemusíte souhlasit :-).