Popisek pod touto fotografií jsem četl již toho dne, kdy byla vložena. Fotografii jsem nekomentoval, neboť mne – přestože jsem byl po dva dny účastníkem tamního dění, nijak neoslovila. Záměrně jsem ani nijak nereagoval na popisek pod ní. Nemám na čtení ani na účast v podobných diskusích v poslední době vůbec náladu ani energii a za poslední měsíc a půl co tu téměř nechodím, jsem si od nich rád oddechnul. Přesto jsem se po důkladném zvážení rozhodl napsat zde svůj příspěvek – nepochybně opět nejdelší komentář dne – jednak vzhledem k diskusi, která pod touto fotkou (i pod dalšími jinými z Krákoru) proběhla, jednak z důvodu, že zde jistě ještě několik dní budou vkládány fotografie z této akce a také proto, že jsem hlavou fotoklubu, který jako jeden z účinkujících zde v rámci tohoto festivalu pořádal tradiční výstavu fotografií.

K výstavě fotografií I.FPC Brno na festivalu KRÁKOR 2012 povím jen toto: Pavle, v reakci na komentář Andreje Čuláka jsi se zmínil, že toto prostředí považuješ pro výstavu našich fotografií za nedůstojné. Na svůj názor máš jistě právo jako každý. Já zastávám názor opačný. Mně a nejen mně ale i všem členům našeho fotoklubu, kteří byli přítomni, se prostředí líbilo a nic nedůstojného jsme na něm neviděli. Ba právě naopak. Vystavujeme fotografie leckde – v galeriích, kavárnách, vinárnách, hospodách, interiérech i exteriérech. Pro mne je prostředí na Krákoru skvělé, velmi inspirativní, to místo a událost má své kouzlo. Fotografie visely na provázcích na zdi a v lehkém vánku si jen tak lehounce povlávaly, pod nimi vysedávali a bavili se lidé... V dnešním světě probíhá spousta všelijakých výstav ve všelijakém prostředí, kdybychom snad vystavovali ve smradlavém špinavém vepříně, chápal bych negativní ohlasy, ale takto Tvůj názor o nedůstojnosti prostředí nemohu v žádném případě ani částečně akceptovat.

Tobě se na Krákoru nelíbilo, rozumím tomu, respektuji to a chápu to – Krákor prostě není událost pro každého. Přišel jsi do jiného – zcela cizího světa, kde jsi se necítil dobře, brzy jsi odtamtud prchnul a vyjádřil jsi na tuto událost a tento svět svůj negativní názor. Na to má každý právo a nikdo není povinen, aby se mu líbilo to, co druhému. Každý žijeme v jiném světě. Co člověk to svět. A tyto světy přece nemusí stát proti sobě. O to mi však nejde. Zpočátku jsem si řekl: Pavel Štefl přišel na Krákor a nelíbilo se mu tam, proč bych to měl – a ještě k tomu veřejně rozebírat. To opravdu rozebírat nechci a není to ani myslím třeba. Jenže tady vzniká jeden zcela jiný problém – z popisku pod fotkou by si nezúčastněný pozorovatel mohl myslet, že Krákor je nějaké „trýzniště“ ubohých dětí, o které se jejich nezodpovědní zhýralí rodiče nestarají a tahají je po jakýchsi bizarních štacích, kde je ponechávají napospas svému osudu, nedbají o jejich výchovu a nechají je růst jako dříví v lese, ba snad dokonce ohrožují jejich zdraví.

Také jsi se vyjádřil, jako by tam těch dětí byly celé houfy. Já jich tam viděl pobíhat jen tak cca půl tuctu plus mínus něco a musím konstatovat, že upřímně lituju, že jich tam nebylo mnohem víc. Byl jsem na Krákoru již poněkolikáté a nikdy jsem neměl pocit, že by na ty děcka někdo kašlal a nestaral se o ně, nebo snad ohrožoval jejich mravnost či jejich zdraví. Ty děti nikdy nebyly daleko od otců a matek a i kdyby, vždy by se o ně někdo postaral, kdyby se jim snad něco stalo, neboť Krákořané jsou prostě jedna rodina. A pro mne jsou právě tyto děti, tato „krákořata“, jakýmisi třešničkami na pomyslném dortu jménem Krákor.

„Domácí výroba – balí se něco do cigaretového papírku“. Nejspíš tabák – spousta lidí (nejen) z tohoto prostředí si kupuje tabák a papírky a balí si cigarety, jednak asi z úsporných, jednak chuťových důvodů, protože dnes se prostě šidí všechno. Sám 30 let nekouřím, ale od mnoha kuřáků jsem slyšel stížnosti na to, co dnes výrobci dávají do cigaret – podobně jako jiní výrobci třeba do párků a konzerv a dalších tovarů. Ano, možná se tam kouřilo i něco jiného. A? Jsem zastáncem legalizace těchto přírodních substancí a nevidím na tom a na nich nic špatného. Nejsou to o nic horší a zhoubnější „životabudiče“ než alkohol. Chemikálie, které konzumujeme v potravinách a lécích jsou svinstvem mnohem horším. Ovšem svinstvem posvěceným úřady a institucemi. To je ovšem na dlouhé diskuse, které zde nepatří a které vést nechci. Drogou celé naší západní křesťanské civilizace je – a vždycky byl alkohol. Drogou undergroundu především pivo, běžná a přirozená poživatina, ba nebojím se říci potravina již našich prapředků, kterou nejlépe zaženeme žízeň a povzneseme náladu. Do žil si tam nikdo nic nepíchal. Děckám nikdo nic kouřit nedával a pivo do nich taky nikdo nelil. A že – s jistou mírou nadsázky mně vlastní - okolo nich teklo proudem? Že by si tak mohly vzít špatný příklad ze svých otců a matek?

Pro pobavení vzpomínám na jednu publikaci o historii jedné vesnice na mém rodném Valašsku, kde je zmíněna jedna zpráva z místní kroniky. Koncem 19. století v té vesnici postavili novou školu a samozřejmě se při příležitosti jejího otevření konala slavnost. Kronika se zmiňuje o tom, že při této slavnosti byly dětem rozdány koláče a dostaly napít piva. :-)))

To, co jsi viděl, byl běžný obrázek z festivalů. Kdybys jel na jiné, mnohem větší festivaly, asi by ses zděsil mnohem víc. „Povalující se zmožená chlapská těla“. Inu – bylo vedro, lidé zaháněli žízeň pivem. Měli snad celý den stát na nohách? Ano, byli zmožení – vedrem, sluncem, pivem, hudbou, tancem, radostí, tak prostě polehávali. Někteří spali zmoženi ve stanu, jiní polehávali venku. Někdo jiný polehával v tu dobu doma na zahradě u bazénu a poslouchal rádio, někdo jiný polehával u televize v klimatizované místnosti, někdo polehával někde u vody, někdo zase jel polehávat na krákořišti, jeden střízliv, jiný opiven, každý to máme nějak jinak. Já sám jsem vypil piv víc než dost a kdyby mi v ty dny nebylo ne zrovna nejlépe, nejspíš bych jich vypil dvojnásobek. Také jsem byl zmožen, proto jsem tam nebyl v tu sobotu od rána na place. A že děti pobíhaly mezi stánky, kde se točilo pivo? Pobíhaly prostě všude, jsou neposedné, jsou to děti. Měli tam snad pro ně udělat nějakou ohrádku, za kterou by nesměly? Běž s dětmi na pouť a taky se tam jistě někde bude točit pivo. A kromě piva se na Krákoru také prodávala cukrová vata a s ní další pochoutky. Nemám pocit, že by se ta děcka nudila a nikdo se o ně nestaral. Sám jsem byl při koncertě Čočky svědkem toho, jak jedna mamina tancovala v tunelu a přitom odbíhala k dítěti, pokud něco potřebovalo. A taky mám jednu fotku, kterou časem vložím a to teprv budeš koukat, kdo všechno v tom tunelu byl. Někdo vezme děcka na Svoboďák ke kašně, někdo zas (trocha nadsázky jistě opět nezaškodí) „na Krákor do tunelu a k sudům“. Žít se dá všelijak a každý si naštěstí může vybrat dle nátury, bohudík za to.

Nebudu se vyjadřovat ke každému bodu popisku pod tímto snímkem a shrnu to takto:

Na festivalu se dle mne nedělo nic nezákonného a nic nemorálního. Krákor je festivalem míru, pohody, přátelství a kultury a životního stylu, který prostě není pro každého (ostatně existují desítky a možná stovky různých kultur a subkultur, které si pořádají různé slavnosti a festivaly, aniž by si vzájemně překážely). Není to žádný megafestival či megakoncert pořádaný za účelem zisku pořadatelů. Sjede a sejde se tu pár stovek lidí z celé republiky i zahraničí (a nejen ze Slovenska), kteří si tu poslechnou svou oblíbenou muziku, zatancují, sejdou se a popovídají si s přáteli a samozřejmě se přitom také třeba opijí. Ano – ať si to uvědomujeme nebo ne, ať se nám to líbí nebo ne – alkohol je jedním z pilířů, na kterých vyrostla a stojí naše západní křesťanská civilizace – podědili jsme jej po předcích, kteří se tak jako my opíjeli, zpívali a tancovali a pak se váleli zmožení u sudů s pivem a vínem či medovinou, ať již to byli Keltové, staří Slované či Heléni. Básník Baudelaire praví ve své básni v próze – Opíjejte se! Staří Římané pravili In vino veritas a já zas pravím – In vino spiritus (a pro pivo to platí taktéž) a též pravím: V ožralém těle zdravý duch! A věř, že až se přestaneme „válet u sudů“ bude to naší civilizace konec. Ano, pilo se na Krákoru. Pilo se kvůli žízni a pro lepší náladu, byť byla i bez piva dobrá. A přestože se pilo, nikdo se tam s nikým nepral, nehádal, neviděl jsem nikoho činit žádné výtržnosti a vylomeniny, jaké se leckdy dají zažít na akcích z mnohem „vznešenějšího“ prostředí. Na Krákoru není přítomna ani žádná ochranka – to samo hovoří za sebe. Krákořané jsou národem mírumilovným a tolerantním. Nebo si snad někdo myslí, že Krákořané jsou jakási opilá svoloč, která nepracuje, nic nedělá a jenom se pořád někde válí a chlastá? Krákor není všední den, Krákor je festival, tedy vlastně svátek.

Ano, byli jsme zmožení, tancovalo se, pilo a mezi tím pobíhaly děti. Ty děti, které tam byly – až vyrostou, budou jednou na Krákoru dělat to, co tam dělali jejich tátové a mámy. Zaplaťpámbu. Alespoň doufám, že se potatí a pomamí. A přivedou tam jednou své vlastní děti, které si tam budou hrát a pobíhat, zatímco jejich rodičové budou tancovat, polehávat a popíjet...

Podle původních plánů jistých odporných a šílených „architektů zrůdnosti“ v tomto prostoru měla dnes vést dálnice, po níž se měli přepravovat a v jejím okolí žít uvědomělí a spořádaní občané velkoněmecké třetí říše a jazyk český zde neměl být již nikdy zaslechnut. Dnes tady místo zvuků motorových vozidel třetí říše zní nejen jazyk český a moravský, nýbrž i jazyky další a za zvuků hudby zde – opět použiji značnou míru nadsázky – „tančí a válí se u sudů zpocení a opilí (polo)divocí barbaři“. Dědové, otcové, synové i vnuci, babičky, matky, dcery i vnučky. Polehávají zde rodičové a pobíhají zde děti a psi. Nad prostorem plným lidí, psů, stanů, stánků a sudů zní lidská řeč, smích, zpěv, hudba a vznáší se DUCH. Dobrý duch. Duch míru, přátelství, tolerance a dobré mysli. Duch, jehož přítomnost cítit není dáno každému. Duch jménem KRÁKOR. Považuji tuto skutečnost za svátek vítězství dobra nad zlem, rozumu nad blbostí, přátelství nad nepřátelstvím. Národ Krákořanů nikdy nevyhyne. Škoda, že tam těch dětí bylo tak málo...

Těším se na další Krákor. Rok uplyne jak voda...

P. S.

Musel jsem tento komentář napsat, nejen kvůli Tobě, Pavle, ale kvůli všem těm, kteří tam byli, i těm – a možná hlavně těm, kteří tam nebyli.

pohodová fotka, z které cítím léto... a protisvětlo zvládnuté velmi dobře

a aspoň krátce k diskusím... Na Krákoru jsem nebyla, ale těším se, že jednou pojedu.... pivo přitom nepiju, ne všechny texty mi "sedí"...ale je mi dobře mezi lidmi, kteří mají svůj názor, kteří žijí a ne přežívají...každá rodina ovlivňuje život svých dětí tím, co pro ni má cenu...nevidím rozdíl mezi tím, zda jsou děti na krákoru, zda je rodiče vláčí v letním horku na kolech (abych řekla pravdu, to vnímám někdy daleko víc negativně...protože zatímco rodiče si možná takovou dovolenou užijí, pochybuju o tom u tří-čtyřletých dětí), zda běhají ve Valtících na hodech (ano, tady se zase pije víno a burčák a málokdo je bez kelímku v ruce)... a fotky...fotky mají jít za lidmi... kdysi jsem byla při jedné diskusi o tom, zda máme vystavovat v důstojném prostředí, nebo jít za lidmi...všemi dvaceti prsty hlasuju proto jít za lidmi.... řada lidí prostě do galerií nepůjde...do nobl prostředí...otázkou je, koho chceme oslovit....proč dáváme fotky dál... mám srovnání.... a tehdy, po té velmi akademické diskusi jsem pár dní nato byla v Dobšicích.... a jednou provždy jsem zjistila, že prostě beru tu hospodu, beru obyčejné lidi... je mi mezi nima dobře... ano, teď nevystavuju, nechodím na akce, 15 měsíců pracovní neschopnosti dá člověku zabrat a do vycházek v trvání 6 hod denně se těžko nacpe setkání fotoklubu, natož Krákor nebo vernisáž... ale není všem dnům konec.... :) a jedna z písniček, které mi tu neschopenku zpříjemňují... ...a je trošku k tématu...alespoň podle mého vnímání... http://www.youtube.com/watch?v=ljOCTJyaulk