Pavle, já asi vím a nebudu jmenovat kde, jenom přiblížím: nitě ? :) Pokud jste to vy tak klobouk dolů protože tehdy jste si teprve kupoval foták a nemýlím-li se, začínal fotit. A dneska máte fakt pěkný fotky, takže klobouk dolů :) Co se týče toho mého hodnocení tady, tak jste to celkem vystihl protože já se opravdu radši vyjadřuji k horším fotkám, tam si připadám prospěšnější. Chválit něco pěkného a kvalitního není umění a ohlasů má autor většinou dost. Vyjadřovat se k horším fotkám si myslím není o kárání. Sama si vzpomínám na mé úplné začátky kdy jsem byla vděčná za jakoukoliv informaci (a stále jsem) abych se prokousala alespoń základními věcmi protože čtení odb.literatury bylo pro mě jakoby psáno v čínštině :)))) Nikdy jsem se nebála hodnotit protože chytrému člověku dojde, že mu chci něco dát a bud to přijme nebo ne a já nikdy netvrdím, že musím mít pravdu. Pitomec se přijde pomstít, ale to je boj jeho a mě to nevadí. Myslím že tady se slabší fotky hodnotí málo a je to škoda. Takže se toho nebojte, určitě celá řada lidí bude ráda předáte-li jim i své zkušenosti :)

Drozdy vyrastali blízko môjho pracoviska v mestskej aglomerácii. Na rozdiel od iných druhov (napr. žltochvost alebo drozd čierny), kde mi niekedy vlasy dupkom stávali, ako vypadávali z hniezda, si tieto čvíkoty počínali obdivuhodne. Sledoval som stratégiu rodičov. Chcel som samozrejme odfotiť aj rodičov pri kŕmení, čo sa mi však nepodarilo. Keď prileteli s červíkom, nešli priamo k mladým, ale sadli na strom opodiaľ a sledovali okolie. Presne vedeli, kde stojím, a vždy prileteli k mláďaťu rýchlo z druhej strany. Odchovali dve mladé, ktoré postupne po dni vyletovali z hniezda. Chvíľu trénovali na vetvách okolo hniezda a potom priamo cez ulicu na druhý strom. Takto preletovali ďalej po stromoch, pričom ich rodičia priebežne kŕmili a oni silneli. Potom sa mi už stratili...