Tak tedy jinak: ono je prostě jedno, co fotíš, jestli princeznu nebo bezdomovce, exteriér nebo interiér zámku či rozpadlé barabizny. Nejde o to, co se fotí, ale jak se to vyfotí, jestli to někomu něco řekne, jestli to "o něčem je".

Tedy tvrdit mi něco v tom smyslu jako: nechápu, proč tohle fotit, vždyť ty věci jsou staré, nemoderní a omšelé mi přijde poněkud "mimózní" pohled na fotku. To, že v každém vzbudí jiné pocity, včetně třeba odporu - to samozřejmě beru a s tím počítám, ale to už je zas "o něčem jiném".

Na závěr - takový Diogenes bydlel v sudu - a jeho přínos a význam pro světovou historii a kulturu byl stotisíckrát větší, než přínos magnáta, jenž přišel ke jmění nepoctivým způsobem a sídlícího v podnikatelském baroku.

:-)

Proti obšírnému vysvětlení onoho termínu samozřejmě nemohu nic namítat,nicméně k zachycení onoho ducha by musely být zabrány vetší celky a ne jen kousek stěny za modelkou.Tam myslím ono pracné cestování z místa na místo naprosto ztratilo smysl,protože podobných stěn a industriálních prvků najdu na jednom starém nádraží či továrně přehršel.To jen má reakce na tvůj komentář pod fotkou.Co se fotek samotných týká,nepřesvědčily mně a do glamour bych je zřejmě nezařadil.Myslím,že podobné portréty jsou jedny z nejobtížnějších a velmi tam záleží na dobrém světle,technice a vkusu fotografa.Osobně bych si na ně netroufal. To jsem se rozkecal,no občas mně to nedá. :-)