:)) děkuji za tvou reakci Jiříku, jsem rád, že máš podobný názor. Bohužel spousta lidí si myslí, že abstrakce = rozmazaná a barevně posunutá fotka, nebo jednoduše všechny fotky, které se nepovedlo správně zaostřit. To je mylný názor, který vidím v podstatě všude, ale není tomu tak. Abstrakcí, zvláště pak tou fotografickou je především zachycení reálných objektů. Co by takový Rössler řekl dnešním „abstrakcím“, přinejmenším by si asi klepal na čelo :)) Podle mě je velmi nutné uvědomit si, abstrakce nerovná se pouze fotka. Abstrakce je pouze souhrnný pojem pro umělecký směr. Dobrou abstrakcí tak může být grafika stejně jako socha nebo fotografie a to si málokdo uvědomuje. Výrazových prostředků od barevného posunu, přes pohybové neostrosti, po strukturální zpracování je opravdu pestrá paleta. Dnešní digitální doba velmi otevřela dvěře všemi směry, bohužel velmi často i těmi nesprávnými. Tím pádem je dnešní fotografická abstrakce povětšinou odsouzena již na startu, kdy se z hromady cvaků vybere jeden, že nemá s fotografií vlastně nic společného to nevadí, a sw filtry se to „dopracuje“ do nekoukatelného nic a dá se tomu umělecky světácký název a je to. Je to jako vyrábět čokoládu z umělé hmoty. Rössler měl ve své době taky paletu, řekněme „analogových“ nástrojů v podobě solarizace nebo Sabatierova efektu a dokázal toho náležitě využívat.

Je tedy dobře, že jsi se na onen balíček, skrývající laskominu, koukal okem fotografickým. To je totiž přesně ono a nepotřebuješ k výrazu té fotky žádné sw finesy, aby jsi to za fotku mohl vydávat.

Je to přesně jak píšeš, ta promáčklá část tvoří celý děj, přitom si ten obraz zachovává vlastní identitu nějakého strukturálního předmětu. Je mi úplně jasné, že spousta „umělců“ bude ofrňovat nos, že tohle není dost grafické a umělecké :))) už teď se směju a říkám rovnou, že tohle je jedna dobrých FOTOGRAFICKÝCH ABSTRAKCÍ, které jsem za poslední dobu viděl. Moc mě těší, že jsi se nebál vytáhnout ji na světlo, je to tvůrčí, jednoduché a minimalisticky viděné dílko, divák se musí sám zapojit, jinak bude v roli koukajícího statisty.

Mne právě tou zvláštní strukturou ta věc zaujala. Není to pomačkané pozlátko od cukroví, je to kovovou fólií laminovaná kartonová podložka od plátků uzeného lososa, z jedný strany zlatá, z druhý stříbrná. A zajímavost z mého pohledu tomu dodalo místo, kde je karton trochu promáčklej.

Tohle je v podstatě u mne výjimka, páč já moc na ty abstrakce nejsem. Často, když tu nějakou "abstraktní" daguerrotypii vidím, přemejšlím, proč na její pořízení autor potřeboval foťák za dvacet litrů, když jsou to rozmazaný fleky, jež je možno pořídit nejlevnějším kompaktem bez jakéhokoli nastavení a se zavřenejma očima. Tím víc mne pak udivuje hodnocení, vychvalující ji do nebes, jak je "jako vždy tradičně výborná", jak má "dokonalou kompozici", jak je prostě úžasná. Asi jsem maličko mimo. Zpočátku jsem byl přesvědčen, že mám vkládat to, co vyfotím. Ale když to udělám, někdy si toho povšimne jen málo hodnotitelů. Zato, čím větší ptákovinu se mi podaří v mojí zpropadené bedně švábů smontovat, tím je úspěch větší. Lehce to nechápu, ale pokouším se přizpůsobit. Třeba přijdu na chuť i tý abstrakci.

Jirka