Na Emu jsi si vyšlápl potmě, nebo jsi tam byl už za světla a potmě pouze sestupoval? Je to docela odvážné a nebo to tam znáš. Jinak je fajn v těchhle záběrech dát co nejnižší ISO, postavit foťák na stativ, nastavit příslušnou nejlepší clonu (u mého objektivu 17-85 mm je to mezi 8 až 11) a použít předsklopení zrcátka a vypnout stabilizátor (pokud to jde) a dát to všechno na dálkovou spoušť nebo časovač. Foto před vložením na PE reálně zmenšit (koukej jak vypadá při zadávání detailů k fotce - tak bude vypadat reálně). V úpravách na PC buď skromnější a vyjde Ti fotka jako cumel. A taky záleží, samozřejmě na kompozici a následném případném ořezu, ale to je běh na dlouhou trať. Posílám Ti teda odkaz na nějaké počtení (ale možná jej znáš). http://www.fotoroman.cz/index.htm

Ihned jsem si vybavila tuhle moji historii:

http://www.photoextract.com/cs/foto/145954.html

Nu a pokud jde o Tvou fotografii - jako první jsem viděla řetězení, ale nevěděla jsem, čeho. Řetěz dnů, týdnů, let? Řetěz událostí, vzpomínek? Teď myslím, že je to řetězení slov (asi to tak vidím v souvislosti s "Manifestem"). Bez ohledu na množství tmy ve snímku, nepůsobí beznadějně. Je to ten druh tmy, která Tě schová, po které prahneš, když Ti padají víčka, ta tma, která slibuje, že všechno špatné zaspíš a zítra bude lépe. A ta síť, to není ta, která Tě zahubí, ale ta, která Tě kolébá. Ta celá fotografie je taková... paradoxně při té škále barev... blahodárná. A možná,snad i maličko mateřská.