Lze toho docílit jak píše Michal přizumováním .... tedy v průběhu delší expozice přizumovat. Druhá možnost je vhodným škubnutím celýho foťáku. U těchto způsobů je složitější docílit správné ostrosti, aby bylo alespoň něco ostré a zaostřeno tam kde má být. Úspěšnost je tak 1:30 i 1:50 jak je kdo šikovný :) Další možnost podobného rozmazání je tzv.panning. Tak se fotí věci v pohybu kdy foťákem sleduješ pohybující se objekt a snažíš se ostřit na to nejdůležitější místo .... to je velmi těžké. Fotografické metody jsou různé, ale zároveň je třeba ovládat samotnou techniku focení, tedy umět si pohrát se clonami a časem, znát možnosti objektivů a tím umět docílit zajímavé hloubky ostrosti - HO a potom se dá dělat ledacos. Postproces je dobrá věc, ale na doladění konečného výsledku. Pokud tomu je obráceně a začátečník si práci usnadňuje v počítači tak se fotit nikdy nenaučí. Dá se i tak, některým lidem se to líbí, je to momentální i módní záležitost, ale je to styl matlala patlala a mezi fotografy neuznáváno. Záleží čeho chceš docílit. Ale NIKDY žádnou úpravou nenahradíš kvalitní vyfocení. Píši o focení, né o abstrakcích a nějakých fantaziích, to je zas o něčem jiném.

Já na velké přemýšlení nad fotkami taky moc nejsem. Ale tady jsem seděla na břehu a koukala na tu rozbahněnou cestu která mi připomínala tvar srdce. A tak jsem tak špekulovala co s tím a v tom mi tam vběhnul tady ten člověk. A najednou mě napadlo, že člověk se kolikrát i léta pachtí za něčím na čem mu hodně záleží, ať to jsou partnerský vztahy, pracovní nebo jakýkoliv jiný a pak najednou zjistí, že to má hrozně vratký nohy a jakoby stavěl na blátě a najednou se všechno sesype. Ale já nejsem žádný pesimista, jenom mi to tak přišlo ..... i když je fakt že mě se teď sype co se dá, takže moc náladu nemám a třeba by mě to jinak ani nenapadlo :)