Akce vyvolává reakci, činy mají svůj motiv, který je opodstatňuje. A pakliže je metalová hudba (po)činem ve své podstatě syrovým, má tenhle snímek svůj nezpochybnitelný motiv. Pro mě určitě. Ne jen pro minimalistické provedení, ale především pro čistotu syrových emocí. Gesta. Ano, stále si myslím, že koncertní fotografie je většinou fotografického spektra vnímána jako "béčková" kategorie, ale sám ji považuju za jednu z těch těžších disciplín. Protože právě v ní jen osobitost a cit pro detail, okamžik, výslednou úpravu dělá z pouhého dokumentu něco víc.

Už dlouho jsme se u Luďka "nezastavil" a je myslím na čase toho napravit. Tady je v prvé řadě podotknout, že fungují obě fotky už samostatně, že jinak tradiční motivy "z cest" mají v jeho provedení vždy netradiční, tady vlastně i takový pinhole ráz. A co hlavně, každému tomu (mnohdy všednímu či známému) motivu, dokáže vepsat vlastní osobitost, styl, pohled. Fotografie podle mého není vyloženě o technických parametrech, ale o autenticitě a osobitosti tvůrčí cesty, neboť jen tak dostojí své jedinečnosti.