Martino, já nemám nic proti asertivitě jako takové, spíš jsem alergická na všechna ta školení, firemní víkendy pořádané nejrůznějšími PR agenturami, a vůbec, ten boom, který nastal s rozvojem podnikání, když ve všech knihkupectvích, v regálech s nápisem "psychologie", se začaly na nás hezky usmívat všechny ty tituly, jak se rychle stát asertivní..., byla to strašná móda, na které se vydělávalo, snažili se nám nakukat, že se člověk přečtením jedné knihy může změnit a s ním i jeho život... Já nevěřím, že je to tak snadné, a zkrátka ten pojem "asertivita" mám spojený s obelháváním lidí, včetně lidí v mé blízkosti, kteří se absolvováním kursů/čtením rychlokvašných knih dostali akorát do křeče. Tak se nezlob, prosím. Máš-li jinou zkušenost, tím lépe pro Tebe (a pro Tvé okolí). Aspoň za sebe říkám, že jsem se nechtěla nikoho dotknout ani nic znevážit, tím méně, pokud se někdo snaží změnit se k lepšímu (ať už k objektivně lepšímu, nebo k domnělému lepšímu).

Evi v pohodě, jen jsem cítila potřebu sdělit svou zkušenost a nepřidat se k tomu posměšnému davu. Chápu, že né vždy je asertivita chápána tak, jak by měla. Mrzí mě, že i Ty ji máš spojenou s něčím, čím není. V tom je především zakopaný pes. Byla a je smůla, že to někdo uchopil jinak a začal to prezentovat jaksi zcestně. Začal asertivitu nabízet jako jakýsi návod k tomu, jak vést komunikaci tak, aby byla pro tebe úspěšná, ale to je zhovadilost. Asertivita se musí žít, k tomu knížky nestačí. Každopádně já to vidím jako ohromné plus, které mě v životě potkalo a lituji, že jsem k ní nenašla cestu dříve. Jinak můj pocit je, že asertivita je to, co by se mělo vyučovat ve školách. Jenže tomu asi nikdá nebude:o( škoda