počkala... no jak se to vezme... :-) rozhodně jsem si tam nesedla a nečekala, až půjde někdo kolem. Výjimečně jsme se vrátili z terénu chvilku před setměním a tak jsem ještě (navzdory únavě, všichni ostatní sebou práskli hned) vyrazila do vesnice, poněvadž nebe vypadalo slibně a západ slunce je nadějnej vždycky... no nic moc z toho nakonec nebylo, akorát mě začali otravovat místní policajti, že chtěj vidět pas, víza a tak dále (což jsem samozřejmě u sebe neměla, podle mě chtěli akorát prachy...), tak jsem je vyfotila, slíbila jsem, že jim fotky pošlu, to je pro ně ještě větší vzácnost tam v těch koutech, takže už pak už si o prachy říct zapomněli, a pak jsem se radši vydala zpátky domů. No a cestou vidim zeď, hory, na rohu chlapík, myslim, že jsem foťák dokonce měla v ruce, což na takových fotopochůzkách mívám, občat jde o vteřinky, akorát jsem si samozřejmě počkala až chlapík dojde do slušný kompozice a cvak :-) Málokdy se mi podaří si fotku "vyčekat", většinou je to štěstí, co přeje připravenýmu :-) Spíš se mi daří dobrý fotky prošvihnout, protože zrovna nemam foťák v ruce...

sleduji to z gruntu hlavně z důvodu zvědavosti - moc mě zajímá vývoj - jak jsi došla tam kam jsi došla a k tomu potřebuji začátek - opravdu :)ale třeba některé jen prohlédnu a tak nemazej,zatím alespoň .) (Já některé své a to ani nemusí být úplně ty počáteční taky nemusím .)Moc bych si přál vědět - ale nevím komu říci - zda nastane určitý bod od kdy se mi mé fotky budou líbit i když budou staré - a nebo se to stále posouvá a já budu neustále tvrdit - jé,ty bych dneska nedal,vím pořád se člověk učí,zdokonaluje ale je možné do takového bodu dojít,překročit hranici kdy se nebude stydět za starší fotky ba naopak bude z nich čerpat - protože já zatím cítím že s každou fotkou kterou přidám se hranice špatných posouvá - za které bych byl rád před půl rokem se nyní stydím - budu se za rok stydět za nynější,nevím a asi mám strach že přijdu o něco co mám rád teď....