Hodně váhám, zda psát tuto reakci na Váš komentář pane Olejníku. To poslední, čeho bych chtěl dosáhnout jsou jakékoliv rozbroje. Ale přiznám se, že jsem docela zaskočen... když pominu to, že hned v první větě cítím určitý despekt, mrzí mě, že tak naléhavě vyčítáte fotografii něco, co sám, i když v jiném pojetí také děláte. Necítím se na to hodnotit Vaše fotografie, ale chci mluvit o jejich prezentaci. Nelíbí se vám strojenost fotografie, ale vždyť přeci existuje přímo kategorie inscenované fotografie, tak proč upíráte tuto možnost lidem, kteří se touto kategorií seriózně zaobírají. Nechce se mi věřit, že to je jen proto, že vaše parketa je jinde. Vždyť i "aránž" Vašich snímků je přeci "strojenost". Myslím to v dobrém smyslu. Zachytíte snímek, který Vás nějakým způsobem osloví. A pak k němu vybíráte nebo doplníte slova, která mají snímek podtrhnout, vyzdvihnout... ale to je přeci už také určitý druh strojenosti. Další věc, která mě zaráží je, že jako vnímavý člověk, který se snaží své emoce podat druhým, nejste vnímavý k práci druhých... na snímku není nic křečovitého. Je to směs na pohled krásných věcí, objektů... květ je ze své podstaty krásný, žena jakbysmet. Modelka nemá evidentně nevhodný, tupý natož přihlouplý výraz. Nemyslím si, že snímek nemá duši, ale budiž, pokud to tak vnímáte, nemám za to, že vždy a všechny snímky musí mít hlubší význam. Vždyť jaký hluboký význam má pohled na rozkvetlou louku, na zelený les, na krásnou ženu...?? A přesto je pro člověka potěšením se na krásné věci, místa, lidi dívat a přináší mu to uspokojení, radost.. takový pohled dokáže nabít... ...ale moc jsem se rozkecal... no, mám z Vašeho komentáře takový pocit jako že "kázat vodu a pít víno"...

Dobrý den, děkuji za Vaše pozastavení nad mojí fotkou a také za komentář. Myslím si že nejsem kompetentní k tomu aaybch mohl posoudit co je a není uměni, ale určitě vím že do sse hodvých fotografií dávám vše co ve mě je a že se chci stále učit a zdokonalovat, protože hledání toho správného světla a dokonalého pojetí fotografie je pro nás pro všechny hledáním na celý život. Ještě k charitativnímu projektu První republika ze kterého tu mám i více fotografií: Byl to projekt, který se fotografoval 7 měsíců každý týden ve 25 různých lokací v centru Prahy. Kromě mé práce, je v každé fotografii promítnuta i práce, kadeřnice, vizášistek, stylistů a mých asistentů. Nafotilo se okolo 20 000 záběrů a na konečnou výstavu v obecním domě jsem jich vybral 41. Samozřejmě že každý může mít na danou fotografii jiný názor, ale s konečnou prací jsme všichni na 100 % spokojeni a za to jsem rád. Jinak První republika byla trochu upjatější v určitých věcech jako je morálka, cudnost, smysl pro hodnoty a to jsem chtě určitou měrou v těchto fotografiích zdůraznit. Jinak z úryvku charakteristiky portrétní fotografie : "Portrét není náhodný snímek, ale komponovaný obraz osoby ve statické pozici ". Takže v podstatě inscenovaná fotografie. Děkuji vám za kometnář a přeji dobré světlo.