Jehličnaté lesy na focení nejsou nic moc, i když v nich bývá nádherné, ale zrádné světlo. Dříve jsem tam fotila jako o život a nechápala proč se jiným fotky nelíbí když mě jo. Pak jsem na to přišla. Ono totiž v jehličnatých lesích není moc co fotit, je tam samé houští a plno bordelu, ale osvíceno to bývá pěkně. Jenomže v paměti nám zůstává to nádherné světlo které ovšem na fotku nedostaneme, pouze si ho pamatujeme, zůstává pocit a na fotkách je jenom ten chaos kolem ...... v jehličnanech už nefotím kdyby tam bylo světlo sebelepší :)

nelam si s tím hlavu, Františku... normálně to je rákosová rohož s barevnými květy u pískoviště... místo pro hraní a sluníčko... foceno za deště, šedivo, pískoviště zakryté, nikde nikdo a nic... šedivo....kde jsou kytky, kde jsou barvy, kde je život?...Z té desky by ani kytky růst nemohly...a tak... nevím, jestli je to fotka o sdělení...spíš o pocitu...a pokud zrovna nemáš podobný čas... Je dobře, že ho nemáš :-)) Krásný den a děkuju. R.