Díky za informace. Člověk stejně neví, co tam v té soutěži všechno bylo za snímky, takže neví, jestli nevybrali ten nejlepší ze šedesáti špatných a jestli v porotě nerozhodovalil páni radové, co cvakjí oničemovky automatem a houby tomu rozumí - omlouvám se za svou upřímnost, takže kvalitu soutěže posoudit nemohu. Ale jak říkám v předchozím komentu - je zde "possibilita", že ten ňouma, co cvaká oničemofky automatem a houby tomu rozumí, jsem já... :-)))

Tk - snímek je dost malý na to, abych techniku blíže posoudil. Zdálky to vypadá, že by to nemuselo být nejhorší.

K: nevidím tam žádný nápad, snad kdyby tam bylo víc barevných druhů té "čekulády", nebo prostě něco vymyslet, pohrát si s dofkou, něco do toho zakomponovat - kus člověka třeba, nebo ňáké to zviřátko - třeba bobra. Já produktovky nefotím, to ať si cvakaj profíci, já si tady cvakám své šuplíkofky a skládám své mazanice a datluju své nejapné komenty, takže bych si ani netroufnul ubíjet svou fantasii focením nějaké té produktofky - takovou otročinu přenechám machrům.

E: prostě emoce nula

Suma sumárum: ten snímek hodnotím třínulově jako celek

Žádná z tvých fotek se mi nelíbí - což vůbec, ale opravdu vůbec nic neznamená... :-)

Komentuji dva druhy fotek - ty, které se mi líbí (ať už jsou dobré či nikoli - to je stejně relativní) a ty, které považuju za špatné (ať už mám pravdu či nikoli - to je stejně relativní).

Nejspíše zase budu mít nejdelší koment dne, to si zas lidi počtou a poklepou na čelo...

Milí lidé, slibuju, že toho už nechám a raději se dám znovu na pijatyku... :-)))

Dostal jsem se k rozsáhlé debatě na téma fotografií tvojí mámy. Je to bohužel tak, že někdo to prostě nepřijme a v návalu k tomu přidá ješt nějakou tu omáčku. Mám podobnou zkušenost s kolegyní z práce. Když jsem místo vojny šel na náhradní vojenskou službu, nastoupil jsem do ÚSP Břežany do hospodářství, kde byla hipoterapie. začal jsem časem fotit i život dětí a vznikla tam i moje první výstavní soubor fotografií. Po roce kdy jsem skončil náhr. voj. službu jsem se vrátil na post vychovatele. Musel jsem si k maturitě dodělat pedagogické vzdělání. Nastal oříšek ve formě mé kolegyně, která jej již měla, ale nastoupila na hůře placené místo. Já dostal přednost z důvodu toho ,že jsem byl již s prostředím seznámen a měl u dětí větší důvěru. Po pár měsících jsem od ní dostal tváří tvář nejednu výtku. krom toho, že ona vzdělání má a já ještě nemám dokončené, to bylo, že na dětech vydělávám. Poslal jsem ji někam. V té době jsem fotil na film a dělal náhledy. Všechny náhledy jsem rozdával dětem a byly jich stovky, možná tisíce. A když jsem to spočítal, tak každý cvak vyšel na sedm korun ( film, vyvolání, baterie, index, náhledy ). Ona dokonce děckám brala bombóny z misky co jim nosily návštěvy. A tak jsem se dostal do situace, kdy těžím z lidí s postižením... Jen ta osoba nebyla na té výstavě. byla až po skončení civilky. Na vernisáž přijel celý autobus a kdo neviděl tu jejich radost, když se viděli na velkých fotkách nepochopí.

Držím pěsti a pokračuj ve svém přístupu k fotografii.