V posledním Reflexu jsem četla v sekci Na vandru článek o Německu. Češka, přechodně tam žijící píše, že v Německu není zvykem, aby děti běhaly jen tak venku a hrály si spolu kdesi před barákem s klíčem na krku tak, jak to známe ze svého dětství. Rodiče je odpoledne vozí si hrát mezi jednotlivými rodinami a děti jsou neustále pod dohledem některého z dospělých. Jistě to lze vnímat jako snahu po zvýšení bezpečnosti dětí v dnešním světě, ale bohužel také jako nenápadný začátek jakési kastace, s kým se lze stýkat a s kým už ne...o volnosti a dobrodružství ani nemluvě.

Nejde ani o diagonálu, jde o to najít nějakou kompozici - tedy vlastně nějaký úhel pohledu, který by byl zajímavější, jít možná na větší detail, nebo tak něco. Včetně lépe zvoleného pozadí. To se samozřejmě snadno řekne, leč blbě fotí. Tohle takhle jak to je, cvakne kdekdo 100x denně, kompozice nespočívá jen v namíření objektivu na fotografovaný předmět. Já tohle nefotím, nebaví mě to, já na dobře vyfocené kytky jen rád koukám. Mrkni, jak tohle téma fotí někteří dobří autoři ze zdejší galerie. :-)