... Posílen pivem a četbou klasiků prolézám opuštěnost starých zpustlých zahrad a koukám kde co ukrást Udeřte do bubnů andělé a mužstvu nechť je vydáno po jednom píšingru ty dopisy hnijící za plotem se zdají být povědomé Ať praporečníci mávají rozvinutými blankytnými bubny snad si vzpomenu na jméno dívky která chráněna z jedné strany sedmipatrovým misálem a z druhé hodinami na přesýpání broků tiše teď odkládá poslední kus svého prádla do koňakové sklenice naplněné růžemi a arabskou gumou Andělé bubnují pár známých kurev zpívá na konci ulice vidím sám sebe osmnáctiletého nyvě stát před dveřmi které se pomalu zavírají do zhasnutého domu

Udeřte do bubnů andělé!' A praporečníci ať mávají A sedm metařů ať nese jeho tělo

Poučen četbou klasiků a v ruce zabalenou do kapesníku dlažební kostku jdu k tomu stínu na konci ulice ... Václav Hrabě - poezie, zdroj internet.

Honzo, to bezesporu :-) Je to samozřejmě téma, se kterým se nějak srovnává každý trochu myslící člověk. Do jaké míry a jakým způsobem, to pak ukazují jeho reakce navenek, když se s tímhle tématem setká. To, že text něco "vnucuje", to je v podstatě vlastnost každého textu, který o něčem je. ;-) Chtěl jsi tuhle fotku někam úžeji naorientovat pomocí textu, tak jsi to udělal. Je už jen věc subjektivního pohledu, jestli je to tak dobře nebo špatně. Myslím, že s touhle fotkou samotnou dost diváků souzní a promítne do ní své vlastní zkušenosti, názory, pocity a myšlenky (rozběhnou se mu) a ty se je tou větičkou snažíš zkrotit a určit jim jasný jediný směr, což poněkud ubírá téhle fotce tu poetiku neverbálního náznaku a různých možných (diváckých) výkladů, což samozřejmě nemusí být nutně špatně, pokud je to tvým záměrem.