Vidím - fotka s nutným přídavným komentářem - říkám si: ajajajaj, otevírám diskuzi a čtu přesně, co jsem čekal :-)))

Faktem je, že takovéto fotce by měl stačit výstižný název a zbytek nechat na ní a na divákovi, ale druhým faktem je, že takovouto scénu vyfotit tak, aby nepotřebovala vysvětlení je hodně těžké. Ale autor se také musí smířit s tím, že ne všichni diváci pochopí všechno a stejně mu vždy zůstane nějaká emoce, kterou se mu sdělit nepodaří. Aby jí bylo co nejméně - v tom je právě to mistrovství. Ale v takovýchto případech by to neměl dohánět slovy (v tom už pomalu začínám souhlasit s pp. Michalem a Kevinem... i když sám si také leckdy takto pomáhám :-))

Rozhodně vtipná. Ale přiznám se, že jí přicházím na chuť teprve postupně - tím, že to není žádná líbivá tradiční kompozice. Na první dojem byla na mě příliš tříštivá.

Líbí se mi na tvé tvorbě, že všechno ve tvých kompozicích je obvykle jasně definováno, že má všechno jasné obrysy, přeneseně i doslova, že zkrátka - snad se nedotknu ctitelů rozmazaných fotek - se neschováváš za snové obrazy, ale jasně vyslovuješ svůj výtvarný názor, své vidění světa. Není to vůbec tak obvyklé, jak by se mohlo zdát.