Přečetl jsem si váš příspěvek "Čistě subjektivní pocit..." a velice mě oslovil. Souhlasím také s panem Horákem, že je nutné ocenit vidění autora a že existuje skupina těch, kteří tvoří „umění“. Já osobně přikládám větší důraz na nápad a kreativitu, než na technické provedení. Řada fotografů sem vkládá mnoho fotografií tzv. líbivek, které jsou často velice kladně hodnocené a dostávají se do Topů. Ty fotografie však často ani nezaujmou a nemají také co říci. Nemají ducha a nejsou živé. Pak je tu menší část fotografů, kteří najdou odvahu publikovat něco odvážného, netradičního, vymykajícího se zásadám a nerespektujícího poučky klasických fotografických biblí. Někteří se od těchto pouček nedokáží jednoduše oprostit a myslím si, že striktní dodržování pouček se značně deformuje vidění řady fotografů a je to znát i z těchto diskusí a dle mého názoru je to velká škoda. Myslím si však, že tito nikdy nepřekročí svůj stín. Za příklad toho odvážného a netradičního jsem si vybral právě tuto fotografii a řeknu hned proč. Když jsem ji poprvé uviděl, tak jsem si s prominutím řekl: "Proboha, co je tohle za hrůzu, to se pan FR snad zbláznil?", ale postupně jsem se začal ve fotografii rozkoukávat (přesně odpovídá teorii 4. kvadrantu). Oslovila mně ta drsnost podání a syrovost fotografie - vždyť i život je někdy drsný. Rafající pes, následovaný až stoicky klidnou částí, i když stále drsnou, ale nic ji nenarušuje, která je znenadání přerušena náhlou změnou. I tak to často v životě bývá. Tato fotografie mě nadala spát a stále častěji jsem se k ní vracel a postupně jsem si ji zcela zamiloval. Je to jako droga a pořád v ní nalézám něco nového. Ale zpátky k článku, píšete v něm, jak je možné, že někdo na server vkládá rozmazané fotografii, ale je to opravdu tak rozhodující kriterium? Souhlasím také s panem Horákem, že zde se velmi často objevují negativistické články a těch pozitivně naladěných je jak šafránu. Myslím, že by se stálo nad tím zamyslet. Nakonec, vždyť i ty tzv."Hrozné" fotografie, které jsem někdo vloží jsou ku prospěchu tohoto serveru.

pěkný snímek k zamyšlení :)

...Mnich jde lesem a najde diamant. Strčí si ho do tašky a jde dál.

...Potká žebráka, který ho požádá o jídlo. Když mnich otevře brašnu, spatří žebrák diamant a požádá mnicha, aby mu ho dal. Mnich neváhá a dá diamant žebrákovi. Ten se raduje, jde do města a plánuje, jak si koupí dům, auto a pěkné šaty. Nicméně cestou se mu vše rozleží v hlavě, diamant schová do kapsy a vydá se hledat mnicha.

...Když ho potká, vrací mu diamant a mnich se zeptá: "Diamant jsem ti dal, co bys chtěl tentokrát?"

...A žebrák bez váhání odpoví: "Rád bych, abys mi dal to, co ti dovolilo dát mi tento diamant."