Lenko, sama víš, že tvý focení je zatím celkem trápení, ale tahle fotka má něco do sebe. Doporučuju ti udělat jí pořádný rámeček, od kterého se odrazí, jestli máš původní rozlišení, udělej ji větší, a probůh, dej jí jiný název, sama sebe tím zbytečně shazuješ. Co to je, "Prostě se mi líbila"? Klidně ji sem dej znovu upravenou. Je to to nejlepší, co jsi sem zatím dala, tak na tom jěště zapracuj, pohraj si třeba s tónováním, kontrastem... Je to bohužel možná jediná tvá fotka, která má nějakou výpovědní hodnotu, tak se k ní vrať, třeba se na ní něco naučíš. Nemůžeš fotit jen proto, že něco vidíš - rybníček například - a vyfotit to přesně tak, JAK to vidíš. Vždyť to postrádá smysl. Nezlob se.

Nechci tě nutit hloubat zrovna nad tímhle obrázkem, ani na to nemám právo, ale nedá mi to. Víš, ty mluvíš o idylickém vztahu, ale tahle fotka není o konkrétním vztahu konkrétní matky a syna (i když je konkrétním lidem věnovaná). Je jedno, jestli to byl vztah idylický nebo vypjatý, je to pryč - ta fotka je přece o smrti, a tam ta katarze, souznění, klid a harmonie (já bych ale spíš mluvila o prázdnotě a beznaději) nastává vždycky, proto podle mě je tam tenhle rozměr oprávněný. Snad mi rozumíš. V maximální zkratce ještě jednou: Není to o vztahu matky a syna, ale o smrti jednoho z nich a tichu, které nastane pak.