Nemyslím že sa rozchádzame v názore že fotografia musí byť za každú cenu ostrá. To určite nie je pravda, pretože by sa tým vzal fotografovi z rúk značne silný výrazový prostriedok. Určite...neostrosť môže byť cielená. Ale býva tomu tak väčšinou v prípade vytvarne ladenej fotografie, prípadne u fotografie kde sa neostrosťou chcel podporiť zámer autora o " podčiarknutie " myšlienky - napr. v prípade reportažnej fotografie zamernou neostrosťou zvyrazňujucou pohyb - napr. pohyb skokana do výšky, alebo pohyb rýchlo prebehnúceho auta...Hm, Vaša fotografia ale myslím nespadá do okruhu, ktorý som spomenul vyššie. Nie je to ten typ reportažnej fotografie, kde by mal byť kladený akcent na cielene rozostrenie objektu, alebo jeho pohybu. Rozostrené tváre hlavných objektov neprinášaju fotografii myslím žiadne pozitívum, rovnako si nemyslím že takéto ich rozostrenie bolo Vašim zámerom. Toto rozostrenie je výsledkom chybne zvolenej expozície, resp. expozície v čase, kedy k tomu neboli vzhľadom k žiadanym a očakávaným výsledkom zodpovedajúce podmienky. Takže je myslím dôležité rozlišovať medzi expozíciou cielenou a expozíciou „ vynútenou “ danými podmienkami... Každopádne je fajn, si niekedy pod fotkou podebatiť aj hlbšie ako len „ povrchne “... :) Takže nech Vám praje „ dobré svetlo “ rovnako ako u predchádzajúcich podarených fotečiek :)

Mně to skutečně připadá až moc prvoplánové. Ale mluvím jen za sebe. Taky jsem se dříve snažil vysvětlovat, ale už mě to přešlo. Ty chytré to otrávilo, ti méně chytří stejně nečetli. Nedoučuji. :)

Některé z mých fotografií, za které bych dal ruku do ohně, na ostatní - dle jejich zájmu - nepůsobí. Možností proč tomu tak je, je více. Jako krajní meze se nabízejí tyto:

1. Je to natolik osobní záležitost, že kdokoliv kdo neprožívá zrovna můj život, není schopen rozšifrovat to co jsem do snímku vložil. Čili snímek je vcelku dobrý, ale lidi (diváci) ho nedorostli.

2 . Druhý okraj - a k němu bývají naše díla jistě blíž, říká že se ta fotka nepovedla. Ale jako správný rodič to o svém dítku nechceme slyšet.

Jít do hloubky ne klopotná cesta plná nepochopení většinou. A každý z nás se musí rozhodnout, zda chce nechat stopu v co největší ploše nebo co nejhlouběji, kde už většina nedohlédne. Líp se platí to první. Lépe řečeno - platí se jen to první. To druhé se dělá pro sebe a ukazuje takřka stydlivě. A občas za to i přiletí kámen...

Už se nebudu rozkecávat. Stejně jde jen o subjektivní názor kolegy. Ten co pomyslně sedí jen o sedadlo dál, může říkat něco úplně jiného a jeho slova budou mít stejnou váhu. :)