Vážení. Vážím si toho, že jste nad mou fotkou strávili tolik času a napsali tolik písmenek.Fotografie vznikala několik let, je "usnažená". Já jsem na to hrdý. Když jsem byl ještě jinoch a četl jsem o slavných fotografech,(třeba fotografové Magna) kteří exponovali desítky kinofilmů, aby potom vybrali jeden záběr, nechápal jsem to. Teď, kdy už fotografuji velmi dlouho, tomu rozumím. Rozumím krajinářům, kteří jezdí na jedno místo několik let a čekají na tu správnou vteřinu.Rozumím portrétistům, kteří stráví s modelem mnoho času, exponují mnoho "políček" a pak bác, na třetí sezení to tam je. Na druhou stranu mne také přímo vzrušuje fotografie okamžiku. Být ve správný čas na správném místě.To však jsou úplně odlišné kategorie. Nesouhlasím však s tím, že v takovém případě se dá omluvit nižší kvalita. V žádném případě. Není to pravda, jen se za to skrývá nedostatek řemesla. Všichni význační fotografové ovládají stoprocentně řemeslo a dovedou ho uplatnit i v těch nejvypjatějších okamžicích.Žádný z profesionálů nevypustí snímek, který je špatně exponovaný, špatně zaostřený, špatně komponovaný. Tím se profesionálové liší od nás amatérů. Pro mne je absurdní názor, že usnaženost je typickým prvkem tzv. amatérských fotek. Nebo si špatně vysvětluji význam výrazu usnažený.Velmi bychom se divili, kolik práce a usnaženosti je v naoko momentkách mistrů.Kolik přemýšlení a práce je za tím schováno.Je potřeba si o tom něco přečíst. Dost však obecných kydů. Můj snímek vznikal v Telči. Do Telče pravidelně jezdím od roku 1963. Myslím si, že ji znám dost dobře, ale vím, že ji stále ještě neumím správně zachytit. V archivu mám doslova tisíce záběrů.Dovolil jsem si vypustit snad 5 fotek za které se nestydím. Cesta na ranní je jedna z nich. Na tom místě jsem byl snad stokrát a nic. Stále jsem zkoušel, ale nebylo to ono. Až jednou ráno v létě po šesté hodině jsem vyrazil na náměstí, přišel ke kostelu vlezl za kovanou bránu a náhle jsem viděl, že je to tam. Stál jsem a čekal. Za půl hodiny se začaly trousit babky na ranní mši (proto ten název)Byly tam různé postavy, všechny jsem pochopitelně viděl jako siluety, nebo jsem je tak vnímal? Asi ano, protože jsem chtěl a viděl jsem to černobíle na papíru. Samozřejmě, že jsem neustále exponoval, do dřepu, nahoru, ruce nad hlavu a stále dokola.Snad jsem tam naexponoval 4 kinofilmy. Já jsem od začátku chtěl, aby ten záběr byl klidný. Měl jsem promyšlenou kompozici, která vycházela z mých několikaletých návštěv na tom místě. Tím neříkám, že jsem už před tím věděl kam se mám postavit, ale přišlo to v ten okamžik nějak samo. (protože to ve mně za ty roky bylo)A já věděl, že nemohu být ani vlevo, ani vpravo. Nezlobte se na mne, ale nedovedu si představit, co bych získal náklonem fotoaparátu. To je jen berlička. Klišé. Co chcete od babek, které jdou na mši. Mají stepovat? Právě ten klid je to, co jsem chtěl zachytit.I když nohy babek tomu přeci trochu napětí dávají, jedny jsou křivé a ke svému fungování potřebují hůlku a u druhé babky je jedna noha nakročená, ve vzduchu. To je tak maximum co si lze dovolit.Já na té fotce vidím klid adekvátní věku postav, vidím tam slavnostní náladu (oblečení babek), slyším to ranní ticho a do toho bijící zvony. Mše začíná. Ještě něco. Byl jsem v několika světových muzeích. Viděl jsem desítky, stovky obrazů. Viděl jsem Rafaela,Rubense, viděl jsem Rembrandta,da Vinciho dojímaly mne obrazy van Gogha, Lautreca,Degasa,Renoira,Picassa, Breughela, Tichého, Kandinského, Muncha a nevím kolik jich vlastě ještě bylo.Mnozí z nich své obrazy "vyšívali", nikde jsem však neviděl utahanost, jen perfektní řemeslo, každý tah štětce tam kde měl být a ne jinde, perfektní kompozice, perfektní práci s barvou, světlem, stínem. Když jsem tam tak hodiny stál, uvědomoval jsem si co je to pokora, uvědomoval jsem si jaký jsem amatér. A vlastně se za to ani nestydím.

Milý le Pari.Rád Ti odpovím na Tůj dotaz,či diskuzní příspěvek,a to proto,že i když je řečený důrazně,tak hlavně je vedený slušnou formou.Toho si velice cením.Teď k věci:Ptáš se,proč dávám 5 za techniku,když si jí vyloženě nezasluhuje.Ono je to tak,že dle mého názoru,technika,v tomto případě, není všechno.Celkové vyznění této fotky ve mě zanechává velice příznivý dojem,a proto taková výsledná známka.Vynikající fotograf Jiří Bartoš z Hejnic,mě jednou poradil:"Když si s hodnocením fotky nevíš rady,polož si otázku.Dal by jsi si jí v bytě na stěnu"?Můj závěr:tato fotka může být v obýváku moderního bytu.Je to jako s obrazem,někomu se líbí ten,někomu zase onen.V dnešní době focení,a konečná úprava fotky,má k malířství velmi blízko.Někdy se mi zdá,že radíme malíři,že použil štětec s jemným,nebo zase s hrubým vlasem.Ale jaký štětec použije,nechme laskavě na panu malíři.Na PE je velice fajn,že se k fotkám diskutuje,každý si v podstatě může říci,co uzná za vhodné.Ale stává se velice často,že když vyslovím jiný názor,než MISTR,on se cítí dotčen,dokonce se urazí,a v zápětí to pocítím na známkách./Mohu dokázat/.A ještě jedna maličkost,pozor,není to kritika,ale konstatování.Pro ohodnocení fotky slouží šestibodová škála /stupnice/.Zápornou kvalitu fotky mohu ohodnotit čtyřstupňovou škálou,pro dobrou fotku mi zůstanou stupně dva.Buď je fotka s "drobnými chybami",nebo hned "výborná".Mě tam chybí mezistupeň,t.j.fotka nemá chybu,ale ještě není výborná.Takže závěrem:PE je fajn,a mě pomohl najít sama sebe,a objevil jsem dík PE fotky,o kterých jsem už ani nevěděl,že je mám.Karel.