Honzo, přiznám, že mi tahle Tvoje fotka vrtá hlavou. Je mi jasné, že většina lidí řekne, že je to nepovedený cwak, který čistě náhodou zapůsobil výtvarně zajímavě. Jenomže to je ono. Já mám takový neodbytný pocit, že tudy by mohla vést cesta! Jde o to zvládnout tuhle náhodu, aby to zas až taková náhoda nebyla, a věděl jsi co chceš. Tedy pardon, říkám náhoda - třeba jsi to měl promyšlené a to potom učitě. Myslím, že to ta cesta je. A ještě proč se mi to honí hlavou? Připomnělo mi to těmi rovnoběžnými barevnými šmouhami ranně abstraktní Kupkovy obrazy. Co tehdy před 100 lety začal malovat, také nebylo příliš "přípustné". Přípustné je všechno, co funguje.

Jako příklad, že to jde, jednu naprosto úžasnou: http://www.photoextract.com/cs/foto/80448.html

a pak o dost slabší (mojí :-) : http://www.photoextract.com/cs/foto/83683.html , která vznikla také víceméně, že mi štěstí přálo (nasekal jsem jich tam více, ale v žádné už jsem to nezopakoval)

Jde o to, tam mít nějaký ostrý záchytný bod. A když je to hlava, neřkuli oko, pak je to ono. :-)

Budu se těšit na další takovéto tvoje pohybovky ze světla reflektorů. Určitě to přijde! ;-)

Není to inscenovaná fotografie, spíš momentka. Zastavil jsem dítě v pohybu, když jsem uviděl ty pruhy v obličeji. Říkal jsem si ano, to je ta pravá zkouška dynamického rozsahu čipu. Tmavý, světlý... Myslím, že se to podařilo ukočírovat v obličeji. Na bílém triku bohužel ty přepaly jsou. Ano, také jsem litoval, že nešlo víc světla zprava, aby tam nebyl ten stín bez kresby... No, bohužel, viz. má první věta... Věděl jsem, že snímek svým obsahem nahrává spíš konzervativnímu zpracování, ale měl jsem chuť právě zkusit něco odvážnějšího... Toliko zase mé vysvětlení... Aleš