Tady k tomu si musím říci pár slov obecně. Jsou fotografové, kteří chtějí, aby fotka mluvila sama za sebe a jakýkoli doprovodný komentář (někdy dokonce i vysvětlující název) považují za berličku, která má jinak slabší fotku podepírat, aby neupadla. :-) Pak jsou tací, kteří prostě občas někdy potřebují přidat k fotce pár slov ve formě jakési literární miniaturky, aby tak vzniklo dílko, ve kterém to psané bytostně patří k fotce a fotka k tomu psanému a navzájem se to doplňuje. A bez slov by tomu obrázku chyběl jeden rozměr. (Také někdy k těmhle patřím.) Je jasné, že ve své cílové podobě takové dílko (a už o tom nechci mluvit jako o ryzí fotce) by se těžko mohlo někde věšet na zeď, ale v nějaké publikaci (si myslím) je naprosto plnohodnotné. Takže bych řekl, že i tohle je možná cesta. Stejně jako úplně jiná, ale také cesta směřující od klasické fotky, je její softwarové rozbití a v podstatě udělání úplně jiného výtvarného (grafického) dílka.

(tak to jenom takové obecné zamyšlení... :-))

To je vtipny... puvodne jsem do komentare pod fotkou dala, ze pro me je to jedna z nejsmutnejsich fotek, co z Afriky mam, ale pak jsem to smazala a cekam na reakce lidi :-))) Ja v tom vidim tu silenou diru, kde jsem to fotila, z tech usmevu deti me uplne mrazi, podle me pulka z nich fotak v zivote nevidela, predstavuju si, co vsechno my mame, jako ze normalka, a co oni nikdy v zivote mit nebudou... deti maji v tech ocich to nadseni a naivitu, ale pak jim postupne zacina dochazet, ze nekde asi bude problem, v ty bily ruce vidim tu povysenost (at uz chtenou nebo nechtenou) a brutalni rozdil zivotniho standardu bilych v Africe... no jsem zvedava na reakce dalsich lidi :-)))

K tomu BW prevodu, neni to to samy jako barva, to jsem se teda zapotila, ufffff, s tim prepalenym fotakem, bilou rukou a podexponovanejma detma, bylo to foceny vecer a uz skoro nebylo svetlo :-)))