Jo a ještě něco. Ono všeobecně je téma stáří, postižení či smrti ve fotografii bráno jako velmi emoční. Např. p.Třešňák což je uznávaný redaktor týdeníku Respekt nazval letošní ročník CPP přímo postižené czech press photo (článek byl tuším v listopadovém Digitálním fotu a padla tam kriika i mě samého ). Má pravdu je trend focení těchto témat a možná si spousta lidí řekne, že někdo nafotí postižené lidi ať mentálně, tělesně, stářím a hned jsou ty fotky super. Mám je také ve svém portfoliu. To z toho důvodu, že pracuji s lidmi s postižením už přes sedm let a beru je jako součást života. S tímto tématem se člověk pouští na tenký led. Na jedné straně lidi, kteří tyto fotky berou jako silné a jsou tací, kteří je zase míní zadupat pod zem. Měj se

K téhle fotkce mě přivedl jen dlouhý Míši komentář, co se objevil v topu. Souhlasím s ní, že na téhle fotce je nejlepší právě ta kresba - jakoby šrafura tužkou (Samozřejmě je otázka velikost, jak moc trpí TK atd - koukám na to teď na /pod/průměrném monitoru, tak nebudu soudit). Ale právě tato "kresebnost", kterou autor nejspíš chtěl, by podle mého barvou nevynikla. Já bych takhle příkře to čb podání neodsuzoval. Naopak tím se dle mého stává ta fotka zajímavou (s předpokladem zvládnutí TK). V barvě to bude jen další tuctová fotka páva, jaké pamatuji ze socialistických stolních kalendářů, kde byl vedle podzimního barvičkového listí, letních jahod a jarních velikonočních vajíček vždy alespoň jeden... ;-)