Hodně nad ní přemýšlím a asi ještě budu (u téhle fotky se pohybujeme opravdu v nejvyšším levelu téhle internetové galerie). Ono je to asi tím, že má být taková snová, tajemná, tedy jakoby zastřená, a lecos by tedy mělo být jen naznačeno, aby si divák musel dosnívat, dopředstavovat... A v rozporu s tím, jsou ty ruce (přesněji dlaně) příliš konkrétním jasným realistickým prvkem, který už mnoho prostoru pro domýšlení nedává (ale přitom jejich gesto rozhodně není ze světa praktické reality ;-)). Ten realismus (až naturalismus) je ještě podrtžen i tím precizně vykresleným náramkem. To je vysvětlení, které mě zatím napadá na to, proč paradoxně jakoby ta fotka získává odstraněním tohoto konkrétního detailu - zůstává více místa pro fantazii, domýšlení a snění.. ;-)

On to byl takový rytíř smutné postavy - bavorský turista. Vytáhlý, přihrbený, všechny ostatní důchodce zájezdu převyšoval, i když na sobě neměl vysloveně kroj, podle oblečení byl dobře lokalizovatelný (tady je vidět jen kloubouk). A k tomu průvodkyně - taková malá něžná dívenka. Opravdu tak nějak si představuju Dona Quijota a jeho Dulcineu :-). Bohužel nedal jsem tam tehdy žádnou fotku, která by byla něčím víc, nežli jen dokumentem jeho fyziognomie. Tak alespoň tenhle grafický pokus, kdy stáli ve stínu proti přímo osvětlené fasádě jednoho domku holašovické návsi. Toto byl jeho přirozený postoj. Ale uznávám, že to správně vyhmátlé není, zvláště pro siluetu - to je problém těhle "ukradených" fotek...