tak ještě naposledy zvednout zrak se slunci dotknout se holé země ucítit vůni zaprášené ulice ochutnat železitou chuť krve zaslechnout vzdálené kvílení sirény naposledy pohladit tebe a zjistit, že jsem sám ...

umírám v páchnoucí, špinavé uličce světlo se vytrácí rozbité tělo už nemá sílu kdesi vedle mě cinknul padající nůž siréna se přibližuje strašně pomalu ty čekáš v našem bytě a já umírám po tisící a úplně naposledy

zvoní ti telefon, kdos říká, na zemi v uličce leží on jak chceš pospíchej, však dnes mě nezachráníš poprvé a naposledy ......

patří k ní ...

Díky za ohodnocení a vypsání chyb. Některých jsem si byl vědom, ale některé mi unikly a všiml jsem si jich až po upozornění a bedlivém prohlédnutí fotografie. Do toho kostela jsem šel původně udělat jen pár fotek z krátkého představení z noční prohlídky, kde jsem měl fotit z ruky a s bleskem. Tohle mě zaujalo, tak jsem to vyfotil (pro stativ jsem už ale nestihl dojít a navíc i tam stále někdo chodil - to jsou ty duchové) a pod dojmem atmosféry to dal i sem. Zřejmě ukvapeně.