Fotka má, jako každá správná krajinářská fotka přední plán (klády), střední plán (zámek) a zadní plán (nebe), až potud je to v pořádku.

A teď, co není úplně dobře:

kompozičně: - ta hramada za kládami tam měla nebýt (ruší) - středová kompozice předního plánu - klády měly býr vpravo, tím by se z obrazu dostala i ta hromada bůhvíčeho - nahloučení všech tří pohledových dominant (klády, kupole, světlá díra v obloze) do středu fotky. Mačkají se tam a vzájemně si překážejí.

technicky: - šedý sníh - asi v důsledku špatného nastavení bílé - fotka je mírně podexponovaná - nebe je málo vykontrastované - v podstatě šidivky s bílou dírou uprostřed.

emocionálně: v důsledku zejména kompozičních chyb je emotivní hodnota fotky nižší, než by mohla být.

Myslím, že s krajinařinou teprve začínáte, tak, prosím, neberte moje připomínky tak, že bych vám chtěl ubližovat. Spíše vás chci přinutit, abyste se podívala na základní pravidla kompozice, abyste své příští fotky zvládala mnohem lépe.

... některé snímky v nás dokáží vyvolat emoce, ať už jsou bouřlivé, či positivně laděny... zde jak koukám snímek emoce vyvolal. S "žebráky" je to složité. Každý má svůj životní příběh. Je pravda, že osobně jsem se setkal s větším procentem takovýchto lidí, kteří se do oné životní situace dostali svým zapříčiněním. Jsem však zastáncem názoru, neházet je do jednoho pytle. Když se koukneme na snímek, řekněme si: "Jaké šance na lepší život má tento člověk, bez cizí pomoci?"

Mějte se a díky za reakce.