Já jsem též rád. Ono je to těžké, většinou každý prohlašuje, že mu kritika nevadí. ale když na to příjde tak se teprv ukáže, komu jo a komu ne. Já dělám fotky, protože mě to uklidňuje a rozčilování je na světě dost. Až se začnu u fotek vztekat a zvlášť nad kritikami, tak s tím praštím a uteču do lesa. Doufám, že se toho nedožiju, protože fotky jsou můj jedinej ,,kůň''. I když vím, že nikdy nedosáhnu dokonalosti a vím, že vždy se najdou lepší fotoamatéři než jsem já, což asi není až tak velké umění, tak bez foťáku už by mě život tak netěšil. Též vás moc ze srdce zdravím, Přema. 8-D

to je přesně ono. Také jsem si pěkně na ně počkal, aniž věděli, že je fotím. Totální klid, až umělý. V neděli. A na obvykle velmi exponovaném místě. Symetrické, jakoby vymalované, a přesto uvolněné místo. A za hlavou je slyšet šelest dalších dětí a lidí. Přece tam nemohou být jen ti dva ? Moc lidí to jako vyjádření ducha místa nechápe, tedy asi nepoužívám jasnou řeč, ale já tuhle fotku miluju a dávám si jí mezi deset podařených snímků z desetitisíců, co jsem vycvakal.