Máš pravdu Janino. Je to neostré, kompozici si fakt nedokáži představit jinak... lépe to neumím a co se týká emocí... to je individuální :) Řeknu ti jak snímek vznikl: Skákala sem a tam, její ruce létaly vzduchem v mnoha gestech... hrozby, prosby, smilování boží pro tento zkažený svět plný hříšníků... křičela u toho z plna plic... chvílemi se kroutila v agónii hněvu a chvílemi zase v agónii radosti … Ježíš Kristus přichází... volala v jeho vzkříšení... chvíli klečíš na kolenou, hledáš světlo… pak probíháš kolem ní s fotoaparátem v ruce. Nereaguješ na změny jejího chování, jen zaměřuješ objektiv, cvakáš nastavení a posloucháš o čem mluví. Tu se podívá do tvého objektivu, celá udýchaná a na vrcholu v extázi se zmrazí a tím pohledem zmrazí i tebe. A jen pozvedne proti tobě růženec a v tu chvíli neřekne ani slovo... jen se podívá a v ten moment CVak Cvak Cvak... a je tu snímek. Amen.

Lépe to nešlo. ISO800, špatné světlo, moc pohybu.

Měj se fajn :)))

Kácející se budova, půlka topolu v pravo, přepal oblohy zasahující do horní části domu. K emotivní stránce - tohle je obrázek z mnoha panelákových sídlišť. Jak stárnou, zeleň vzrůstá. Sám na jednom takovém bydlím. Ahoj a nenech se otrávit. Příště to bude určitě lepší :)