Bylo politické napětí i uvolnění zároveň. Do prvomájového průvodu se dobrovolně zařadili i legionáři. Po něm, což v Brně nebývalo zvykem, se poprvé na Svoboďáku diskutovalo. Kolem hrstky pěti, snad šesti legionářů, bylo těsno. Mnozí, včetně mně je takto z blízka viděli poprvé. A tento jaksi vyčníval nad ostatní. Stál vzpřímeně a hrdě, tak, jak se to ve výcviku před mnoha léty v zahraniční armádě naučil. Ty chvíle si užíval.

Jak prostě jsme vypadali vedle jeho načesané uniformy! Sám jsem podobnou dva roky nosil. I barvu měla podobnou. Ale ta jeho mně i na dálku voněla jinak.

Nikdo však netušil, že po pár měsících a zase na dlouhá léta, zůstane jeho uniforma zavěšena v šatníku.

S odstupem 44 roků lituji, že jsem si nedovolil jeho uniformy dotknout. Pro štěstí, nebo jen tak. Ten dotyk jsem mohl cítit celý můj život.