Stařičký autobus zastaví podle přání,

vystoupím, tam kde ves první zdi začíná,

v chaloupkách voní vřes, kostelík vížku sklání,

do stráně těžký vůz koníček táhnout má.



Slunce po okraj a straně samy vřes

a teď se duše kaj, a v srdci tíhu nes,

tak tady je můj kraj, tak to je moje mladí,

tak to je domov můj, tak to je domov můj...



Já žila hodně snů a poznala jsem svět,

už je to hodně dnů, už je to hodně let,

co vítr všechno smět a zůstala jen touha,

bože můj, já chci zpět, bože můj, já chci zpět.

H.Hegerová