Rozhodnout se mezi tímto snímkem a fotografií, na kterou hledíte, nebyl lehký úkol.

Obě mají své kouzlo, ale tahle po delší úvaze vyhrála. Nejenom proto, že dobře zakomponované zrcadlo mám ve fotografii moc rád, ale také pro velmi příjemné sladění barev.

Napsat o tomto autorovi, že neumí zátiší by byla nehorázná drzost. Každá jím zde publikovaná fotografie má neskonale příjemné kouzlo a dalo by se i říci, že téměř každá fotografie v Jaroslavově galerii je návodem na to, jak fotit zátiší.

ZDE najdete tu druhou, která skončila těsně za branami výběru.

K této fotografii jsem dlouho hledal cestu a pak ještě déle přemýšlel o tom, co mě na ní vlastně uchvátilo. Nakonec jsem nenašel nic, co by se jí dalo vytknout a neskutečně silně přitahován ledabyle pohozeným deštníkem jsem se rozhodl, že tato fotografie má právo být vybrána. Dalším velkým soupeřem od stejného autora byl tento snímek.

Míša, je PEXáckým nováčkem, ale její fotky mě vždy dokáží něčím zajímavým zaujmout a přitáhnout, takže se k nim velice rád vracím. Nejinak tomu bylo i u tohoto snímku a vůbec mi nepřekáží jméno autorky, šikovně zakomponované do fotografie. Sám pro sebe jsem ho v mysli zkoušel odstranit, ale s odstupem času mě tam prostě ten nápis začal chybět.

Zde bylo celkem jednoduché se rozhodnout publikovat tento snímek, protože tento je trošku technicky slabší.

Fotografie tohoto autora mě uchvátila natolik, že jsem nelenil a šel se nahlédnout do jeho galerie, co je vlastně zač.

Byl jsem velmi mile překvapen, jaké pěkné snímky mi unikly. Dalo by se říci, že bych rád viděl ve své kategorii i další zdařilou fotografii, ale po delší úvaze jsem usoudil, že není zátiším v tom pravém slova smyslu.

Další v řadě je autorka, která nijak často nepřispívá do kategorie zátiší, ale když už je něco vloženo, tak to opravdu stojí za to. Vybrat ze dvou skvělých snímků ten lepší byl snad nejtěžší oříšek. Jen velice těžko jsem se loučil s tímto úžasným snímkem, abych vám představil kouzlo světla a stínu, která ve mě probudila představivost o houslovém koncertu.

A posledním „párovým“ autorem v mém výběru je snímek Jirky Řeháka z jeho pravidelných procházek za tlačenkou. Ani zde nebylo rozhodnutí nijak jednoduché, ale nakonec jsem se rozhodl pro fotografii, o kterou jsem sám autora požádal, aby ji do mé kategorie zařadil. Tu, která zůstala za pomyslnými dveřmi výběru, najdete zde.

Bonusem je fotografie, která nemá svou druhou do páru, ale byl bych velice nerad, kdyby byla přehlédnuta.