Výběr fotografií z kategorie Abstrakce - prosinec 2009

Jirka: Prosincový výběr začínáme duši lahodnou kompozicí z dílny dvojice Martiny a Míry. Velmi mi imponuje celkové provedení, které je na jednu stranu velmi uhlazené a čisté, na druhou velmi emotivní a bouřlivé…

Jana: Mně se zas líbí její struktura a barva, která v těchto dnech tolik chybí našim duším…

Jirka: … barevná skladba je doslova pulzující a je zde převládajícím výrazovým prvkem. Je plná emocí, plná pocitů slunečních paprsků ve vlasech rusovlásky…

Jana: Když říkáš vlasy, tak já říkám vánek :o)) Proud vzduchu hrající si se slunečními paprsky…

Jana: Zajímavé zpracování, podivný, avšak pro oko velmi příjemný sen. Vyzdvihla bych především čistou kompozici snímku…

Jirka: … kompozičně mě hodně oslovila taky. Zejména práce s obrazovou hloubkou v diagonále akorátně zvoleným proostřením obsahu. Ač pocitově je pravá strana prázdná, vede pozorovatele k potlačenému ústřednímu motivu vlevo.

Jana: Právě pravá strana celé fotce dodává rytmus a určuje i způsob vnímání příběhu. Klidný až zenový obraz, který promlouvá tiše, avšak velmi cíleně…

Jirka: Vnímám to velmi stejně. To otevření prostoru umocňuje tušení děje a tok myšlenek, ale je to provedeno velmi nenásilně a s citem.

Jirka: Spojení reálného obrazu s nerealitou promítnutého stínu je ve výsledku velmi pěkně sladěné. Jednoduchost motivu podtrhuje vnímání v prostoru a je to nekomplikované obsahově. Musím poukázat na intuitivní práci se světlem, které celou scénu změkčuje…

Jana: … připomíná mi to trochu abstrakce Jiřího Česáka. Hrátky se světlem, barvou a strukturou, jež dohromady působí velmi celistvým dojmem…

Jirka: … abstrakce, která je postavená na jednom výrazovém prvku, který je obsažen v celém obrazu v různých formách světla, struktury a barvy. Elegantní, až ležérně vyznívající fotka mě trochu přenesla na počátek minulého století do prostředí kabaretů a šansonu…

Jana: Ty jo, na co ty nemyslíš :o)) mám to nějak jinak. Dneska jsem šíleně sentimentální, tak spíš vnímám tento vjem jako zasněné oko, které se dívá do slunce.

Jana: Fotka, která na první pohled možná zanikne, což je ale velká škoda, protože je v ní ukryt velký potenciál s tvořivým duchem…

Jirka: Už v malém náhledu jsem se nemohl ubránit dojmu, že stojím v jakési virtuální zahradě pod rozkvetlým stromem. Výtvarně promlouvá až lehce kaligraficky a můj prvotní vjem není jistě ojedinělý…

Jana: S tebou naprosto souhlasím, prvky kaligrafie v sobě fotka nezapře. Strom v lehkých náznacích umělce, jež vidí svět v jednoduchých tazích a v jednoduchosti jako celku…

Jirka: Právě prostě abstrahované tahy celé toto dílo posouvají za hranici běžného pohledu na obyčejnou zeď a nechají rozvinout myšlenky různými směry.

Jirka: Citlivě graficky a s velkou nadsázkou ztvárněná krajina, která ale není jen o prvotním vjemu dámského klínu. Velmi evokuje pohled na zemský povrch až někde z oběžné dráhy…

Jana: Přiznávám se bez mučení, ženská tam je a viděla jsem ji hned, ovšem jak říkáš, je to jen jeden pohled. A ty hlubší se mi zdají zajímavější :o) Dlaň ruky, prst, makro krajina a mnohem více skrývá tato fotografie…

Jirka: … určitě to není jen o lechtivém vjemu dámského klína :o) mě moc zaujala ta ruka s palcem. Velmi zvláštně působí, je navíc zajímavě oddělená od ostatního prostoru ohraničujícím světlem, … palec jakoby až zahlazuje jakousi vrásku, trhlinu…

Jana: Zkrátka jde o fotku plnou příběhů, které nalezne ten, kdo chce. Jde hlavně o to hledat a nacházet.

Jana: Pěkná abstraktní mozaika, která je prolnuta citlivým způsobem, jenž dává fotografii prostor a celkovou dynamiku…

Jirka: Nadmíru podařená abstrakce. Kompozice chaoticky jen působí, prolnutí a jistá dávka geometrie mění celkový charakter v pulzující obrazec…

Jana: Světlo je hlavním tahounem a rozehrává vnímání obrazu. Z prvotního tajemna se vynořuje jasnozřivý vjem…

Jirka: Přímo ukázkově je zde pracováno s vnímáním světla a prostoru, tím mám na mysli jednotlivé vrstvení obrazu, které pak v celkovém výrazu promlouvá velmi neobyčejně. Pro mě to je obraz, který při každém novém pohledu poskytne spoustu nových myšlenek, které prchavě zmizí.

Jirka: Jak jednoduchá ve své obsahové podstatě dokáže abstrakce být. Vůbec nepotřebuje složité a náročně montované kompozice s mnoha prvky, které ve výsledku spíš celkovému dílu škodí. Zde je přesný opak!

Jana: Právě, že by abstrakce měla mít jen pár výrazových prvků. Jen několika tahy vyjádřený celek. To je klíč úspěchu k čisté a jednoduché abstrakci…

Jirka: Struktura, barva, světlo, … všechno báječně spojené v jeden obraz. Mám z této fotky příjemné pocity vonící dálkou v sluncem zalitém večeru kdesi na hladině vody, která výraz neustále mění, ale na jeden okamžik se čas milostivě zastavil a viděné zůstává v paměti jako připomínka něčeho velmi pomíjivého…

Jana: Podtrhla bych především nápad, který mě zaujal na první pohled. Jednoduché propojení, které snímku dává nový rozměr a pohled.

Jana: Jedna trochu více grafická abstrakce, ve které je příběh jasný hned při prvním pohledu. Lehce čitelná abstrakce v příjemném provedení…

Jirka: Hned na úvod musím podotknout, že kdo máte potlumený monitor jako já, tak si celý obraz neužijete a doporučuji lehce pohýbat celkovým světelným kontrastem nebo si obrázek otevřít ve Photoshopu. Teprve potom budete schopni vnímat celý obsah, který je ukryt v temných partiích a bez kterého je ústřední motiv s několika světlými body v pozadí jen slabě vyznívající předmět zavěšený ve „vzduchu“…

Jana: Jo, potlumený monitor zničí celé vyznění fotografie. Ovšem nejen u této fotografie, ale všech! Při potlumeném monitoru nám unikne prostor, jež tato fotografika v sobě skrývá…

Jirka: … mám z „fantoma“ velmi zvláštní pocity. Pozadí velmi prohlubuje prostor, hranice světla a stínu jsou sotva rozeznatelné. Pocit, kdy registrujeme poslední zbytky světla, černočerná tma neodvratitelně všechno halí do tajemného hávu, všechny smysly pracují naplno a než mysl přivykne prostředí, před očima se najednou mihne barevný obraz… zdálo se to nebo ne…

Jirka: Myslím, že dílko, které je hodně o přemýšlení, o pocitech uložených na samém dnu našeho já…

Jana: Nemusí být jen o samém dnu našeho já. Láska je všude kolem nás! Stačí začít s láskou k sobě a ta ostatní přijde sama…

Jirka: Obsahem a výrazem jde na první pohled o jednoduchý až graficky ztvárněný obraz. Ale tento prvotní vjem mi velmi rychle střídá pocit úplně jiný, daleko hlubší, skrytý pod povrchem duše, který nejde jen tak odhalit. Celé kompoziční uspořádání, podpořené strukturou a barevností velmi silně pocitově „tlačí“ na všeobecné vnímání prožitků a zážitků okolo nás, některé projdou bez povšimnutí, některé v nás zůstanou hluboko a nesmazatelně vtisknuty…

Jana: Nebo také může jít o příběh dvou srdcí, jednoho celého šťastného a druhého zlomeného, které hledá svou ztracenou zlomenou půlku.

Jana: Nejdříve jsem měla pocit, že sleduji naši planetu z leteckého pohledu. Posléze se můj pohled ještě více otevřel a pocítila jsem vhled do vesmírné mlhoviny…

Jirka: V malém náhledu toto abstraktní foto nemá šanci promlouvat, ale to je dáno složitým strukturálním obsahem, který odděluje pouze kontrast barev. Působí trochu skrytě, všechny pocity jsou jako za tajemnou rouškou z bublinek zastavených v čase a prostoru…

Jana: Mám ráda takovéto „přírodní“ abstrakce, jež nalezneme v přírodě, když je dokážeme vnímat. Chvilku se zastavit v našem hektickém světě a ponořit se do detailu, jenž skrývá svůj svět…

Jirka: … název sice napovídá, jakým směrem vnímat, ale když se člověk trochu zakouká a nechá uzdu fantazie popuštěnou, otevře se mu fascinující svět mezihvězdného prostoru, který jistě mnozí z nás nepřestanou obdivovat a těžko popisovat pocity s tím spojené, zkuste se nechat vtáhnout do pocitů nekonečna, nechat všechno jakoby plynout kolem sebe, je to velmi zvláštní stav…