Výběr fotografií z kategorie Abstrakce - leden 2010

Jana: Začínáme malými hrátkami fantazie s lehkým pohlazením duše…

Jirka: … jemné brnknutí o sluneční strunu…, ta fotečka je báječně poetická. Škoda jen, že se téměř nikdo pod fotkou nezastavil…

Jana: Ano, opravdu škoda, že se lidé nezastavují u pěkných fotek! Často kvůli tomu skvělá fotka zapadne. Moc se mi líbí kompoziční vyvážení snímku…

Jirka: Velmi citlivě vyřešená kompozice mimo stěžejně psaná pravidla. Celý prostor je víc otevřený pocitům a myšlenkám, hlavní motiv je daleko víc upozaděn, ale neztrácí se.

Jirka: Zdrařile nalezený motiv, který není třeba složitě přetvářet. Je v ní velmi dobře čitelný příběh letícího kormorána s rozvlněnou hladinou…

Jana: Líbí se mi bíle zdůrazněný horizont, který dodává do fotografie prostor…

Jirka: Myslím, že ta bílá linka je právě opticky nosná část fotky, prvním pohledem je vnímána jako pouhá linka, ale hned poté následuje déletrvající prostorový vjem oddělující vodní hladinu a nebe…

Jana: Fotka má v sobě volnost, kterou podporuje její barevné provedení.

Jana: Tato abstrakce nás může zavést k vrtáku na vrtačce nebo mezi molekuly DNA…

Jirka: No, přiznám se, že to k vrtáku nebo DNA hodně svádí, ale já tento obraz mám víc spojený s optickým klamem, založeným na jednoduchém opakujícím se prvku, stačí se chvilku zadívat…

Jana: Také mě to v prvním okamžiku k takovému efektu svádělo, ale ukončení přímo ve fotografii tomu lehce zabránilo…

Jirka: … je velmi zajímavé se zadívat a pak zrak přesunout na bílou plochu, v naší mysli se tak začnou produkovat fantastické obrazce.

Jirka: Výtvarně podařená abstrakce, která rozhodně potřebuje čas na vnímání, snový a pohádkový příběh vypráví. Přes reálně použité prvky (postava, listí) celek působí velmi něžně a trochu tajemně.

Jana: Postava sedí před branou elfího světa a svým způsobem rozděluje celek na dva různé díly. Odděluje realitu od světa fantazie. Záda postavy značí určitý konec jedné části, ale zároveň začátek nové…

Jirka: … no vida, tento tvůj postřeh mi trochu unikl, ale vnímám pozadí se světelnými rozdíly jako prostorový předěl. Jen mě docela mrzí, že není obraz lépe technicky zpracován, myslím, že by si to motiv zasloužil…

Jana: Ano, v některých detailech je technická nedokonalost patrná – hlavně kontura okolo obličeje. Ovšem u tohoto snímku to může jen lehce kazit dojem, neboť výpravné sdělení přesahuje technické zpracování.

Jana: Opět abstrakce, u které se málokdo zastavil. Má v sobě úžasný potenciál k myšlenkovým tokům o jiných planetách, mikro a makro kosmu…

Jirka: …fotka, která dokáže promlouvat, aniž by potřebovala jakýkoli podpůrný název, ale zde autor doslova trefil hřebíček na hlavičku. Představuji si pohled z velké výšky na mihotající se město v noci…

Jana: Také možné vnímání snímku, jež mě přivádí k ekologickým otázkám, hlavně o nadměrném svícení ve městech. Z této fotografie to na mne začíná doslova křičet…

Jirka: V tomto je abstrakce prostě na zcela jiné vlně vnímání a myšlenky se často dokáží rozběhnout protichůdnými směry. Vnesla jsi do toho zajímavý postřeh.

Jirka: V jednoduchosti je krása. Známé pořekadlo zde platí dvojnásob. Čistá diagonálně pojatá fotka, postavená na reálnosti prostředí…

Jana: Zaujal mě zejména fakt, že i světlá část má v sobě určité prvky a ne jen prázdnotu. Dodává to snímku prostor a rozehrává další úrovně vnímání…

Jirka: … mě zase zaujalo, že díky výslednému efektu snímek ztrácí časosměrnost a funguje na obě strany, přitom kámen v popředí vůbec tento pocit neruší, naopak umocňuje a funguje jako přestupný bod myšlenkových pochodů…

Jana: Pomíjivost, ačkoliv změna je trvalá. Tento snímek v sobě ukrývá mnoho pravd, které jsou patrné jen po dlouhé expozici, jež v běžném životě nemůžeme vnímat.

Jana: Jakmile jsem tuto fotografii otevřela, hned mi naskočilo jméno Jaroslav Rössler. Vím, že jsem se již v jednom článku o něm zmiňovala, ale myslím, že není na škodu to připomenout.

Jirka: Nejdřív jsem toto dílko vyřadil kvůli technickému zpracování, ale přemýšlel o jeho zpracování. S odstupem času si uvědomuji, že tím je podtržené celkové vyznění obsahu a že je tak trochu schovaná realita…

Jana: Tato fotografie se také může zařadit do minimalistického pojetí, které je způsobeno červeným trojúhelníkem, avšak vnímat jen toto by bylo velice prvoplánové, neboť na druhé straně je odražen řekněme stín. Zkrátka dobrá a špatná stránka, jež je skvěle zakomponovaná v diagonále, která je virtuálně propojuje.

Jirka: Asi už vím, proč zmiňuješ v úvodu velikána abstraktní fotografie Jaroslava Rösslera. Celá tato abstrakce je jakoby složená z jednotlivých dílů nesourodé mozaiky.

Jirka: Markétina fantazie je velmi pozoruhodná a mnohdy velmi rozpolceně vnímaná. Rozhodně je tato abstrakce na delší pozorování a je potřeba doslova přepnout na jiný vysílací kanál.

Jana: Markéta si zkrátka upraví realitu do své řeči. Důležitým aspektem je vnést do díla tvary, na jedné straně ostré jako břitva, a na té druhé zakulacené. Nejde však o souboj a nesoulad, právě naopak, jde o nalezení harmonie těchto protichůdných elementů.

Jirka: … velká pocitová hloubka, která není prostorově nikde ukončená a nemůžu se ubránit dojmu, že jsem v ledovém království, kde se zastavil čas…

Jana: Vše ukončuje naše mysl, ačkoliv možností je více, lidé si určují hranice, které však abstraktní umění obecně v mnohém překračuje. Tento snímek jen potvrzuje toto pravidlo.

Jana: V náhledu jsem fotku brala spíše jako detail písmena, kterému bych pravděpodobně nevěnovala až tak velkou pozornost, ale skutečnost pro mě byla velmi překvapivá. Linie magického ohně, který očistí tělo i duši a zbytky negativní energie se postupně ztrácí v okolí…

Jirka: … no, mám úplně jiný vjem ze snímku, který je postavený na zcela reálném základu a zdánlivě s abstrakcí nesouvisí, ale opravdu jen zdánlivě. Jde o vyjádření výrazu, který není u tohoto typu úplně častý…

Jana: Mě hned od začátku nadchly ty tahy, něco jako kaligrafie, avšak spíše jako kaligrafický obraz. Z dalšího hlediska by se mohlo jednat o postavu, která cvičí jógu a tím se očišťuje. Lidská postava v jednoduchých tazích harmonizuje s celkovým vyzněním fotografie…

Jirka: …mě oslovila myšlenková přesmyčka, vícesmyslnost, s jakou se dá tato fotka vnímat a může to být přesně směrem ke kaligrafii jako takové. Jednoduchý motiv, vzájemně kontrastující a nenásilně zpracovaný.

Jirka: A trochu hororová třešnička na závěr :-) Má v sobě určitou magii vtahující do děje…

Jana: Jsi mi vzal trochu slova, avšak to jen potvrzuje, že je hororová! Představuji si člověka, který padá vzduchem poté, co ho někdo praštil, a toto jsou poslední vhledy před smrtí…

Jirka: … pocity nejistoty a strachu ze samoty v neznámém prostředí, kde vizuální vjem probouzí roztodivné „duchařské“ myšlenky…

Jana: Ano, strach určitě, avšak dle mě spíše z bezmoci. Zůstaneš v opuštěné budově a nikoho se nedovoláš.