STREET PHOTOGRAPHY - sedm sedmého v sedm - září 2009

… z cyklu Vivat Slovakia. Fotografie pořízená autorkou v rómské osadě. Fotografie, která vypráví. Mohla by být pořízena na různých místech světa a s podobným účinkem. Její vyprávění je nadčasové a obecné. Obecné příběhy staré jako lidstvo samo. O Muži a Ženě. O příbytku. O střeše nad hlavou. O rodině. A život sám vepsal do tváře tohoto muže příběhy, které se na baru v Marina Clubu stěží prožijí. Zato se stále opakují po celém světě. Po generace. A jsou skutečné.

Nekonečné dialogy aneb Není nad vděčnou společnici. Fotografie zachycující s úsměvem a nadhledem ženský svět nikdy nekončícího popovídání. Fotografie zobrazující svět nekonečných dialogů v pantomimické zkratce v jakési liverpoolské ulici. Ulici, která se přesně pro danou setinu vteřiny změnila v divadelní scénu. Kulisy stojí. Přítelkyně nahradili mimové a ztuhli. Cvak. Konec představení. Herci jsou pryč. A bez povšimnutí oka pokračují nekonečné dialogy. Slova plynou. Život se žije.

Amsterdamské rozhovory. Fotografie zcela poklidná. Plná světel. A plná stínů. Plná šumění slov. Šustění rozhovorů. Plná porozumění. Fotografie o chvílích odpočinku. Fotografie o pohodě. Plná lidské vzájemnosti. Fotografie o lidech.

Slečinka XVII. Ulice plné lidí. Ulici plné mužů. Plné chlapů. Chlapců. Jinochů. Kluků. I starců. Ulice plné žen. Plné ženských. Slečen. Dívek. Děvčátek. Holčiček. A stařen. Ulice plné příběhů. A někdo vidí ještě slečinky. A objevuje příběhy slečinek. Jsou podobné příběhům všech ostatních a přesto jsou jiné. Jsou to příběhy Slečinek.

…asi takové… nebo takové? Úsměvná fotografie. Milá fotografie. Elegantní fotografie. A nadčasová fotografie. Nadčasová jako lidstvo samo. Dotýkající se naprosté většiny z nás. Kladoucí stále stejné otázky. Stále stejné a stále znova a znova objevné. Fotografie nepotřebující dalších slov.

Na návsi. Na první pohled jednoduchá a sdělná fotografie. Přijela pouť. Kolotoč na návsi. Maringotky za zády. Psi štekají jak smyslů zbavení. Odrhovačky se linou z repráků. Nad tím chraptí místní rozhlas: „Přijela pouť.“ Ale o kolotočářské vyhrávání a vyprávění zas tolik nejde. Nejde ani o starostův hlas z ampliónu. To vše vytváří kulisy. Kulisy pro fotografii kontrastů a vzpomínek. Fotografii pohledů a očekávání. Fotografii o kolotoči života. Jedna pouť začíná a jinde jiná pomalu končí.

Šli kolem… II. fotografie ze série Den kdy svítí světlušky 9.9.2009. Foto­grafie plná lidí, na které vidoucí je pouze němá tvář. Fotografie, která se vlastně dotýká každého z nás. A vůbec nejde jen o dokument ze dne, kdy svítí světlušky. Jde o člověka. O každého jednotlivce. Fotografie vypráví o nás. O míjení. O potkávání. O pomoci. O podané ruce. O úsměvu. O vodě. O chlebu. O hostu. O toleranci. O lásce. A o té němé tváři vždy připravené pomáhat.