STREET PHOTOGRAPHY - sedm sedmého v sedm - červen 2010

Během uplynulých měsíců jsem si povšiml, že se čas od času i zde, na webové galerii PhotoExtract.com (To nejlepší z vašich fotografií) v kategorii streetphoto a dokonce i v kategorii fotografií dokumentárních objevují snímky, jejichž základem je lépe či hůře zvládnutá manipulace s obrazem. Předem podotýkám, že nemám vůbec nic proti kolážím, fotografikám či jinak uměle poskládaným fotoobrazům. Problém není v potřebě dělat či nedělat podobné fotografie, ani v potřebě prezentovat se jimi na veřejnosti. Rozpor může nastat v momentě vydávání těchto děl za „pravdivá“, což v naší galerii třeba znamená jejich umístění do některé z následujících tří kategorií – dokumentární, reportážní či streetphoto.

Poslední ze jmenovaných, street photography, je ovšem od samého počátku postavená na dokumentárních základech. Podmínkou vzniku fotografie v těchto kategoriích tedy ve stručnosti je, obdobně jako v oblasti fotožurnalismu, pořízený autentický fotografický záznam, který je ovšem nejvyšší možnou měrou obohacený o výtvarný pohled a lidský postoj autora.

Ne, že by se v dějinách dokumentární fotografie nevyskytovaly manipulace, zejména pak z důvodů politických. Některé jsou velmi známé a z dnešního pohledu už i trpce úsměvné. Třeba takový snímek pocházející z dob socialistického blaha, kdy prezident Antonín Zápotocký kyne jásajícím davům na Pražském hradě. Protože se však dav nedostavil, byl použit rozjařený dav odjinud a zručný grafik pak, bez pomoci digitálních vymožeností, vytvořil úvodní snímek. Tato fotografie a na dvě stě dalších jsou součástí výstavního projektu a knihy Zakázané dějiny ve fotografiích ČTK autorů Hany Řehákové a Dušana Veselého.

Není tedy divu, že se v dnešní době sofistikovaných editačních programů zdá být jednoduché získat působivý snímek za pomoci digitální montáže z několika záběrů. A rozhodně je to ve srovnání s obdobnou prací v temné komoře i technicky výrazně jednodušeji proveditelné. Jak se podobné případy dnešní doby řeší třeba v prestižních agenturách či časopisech?

Aby se podobným „prohřeškům“ předešlo, došlo na zavedení určitých vnitřních etických kodexů. K těm se agentury či redakce dopracovaly povětšinou až na základě skandálních maniplací s obrazem u jejich kmenových fotografů. Příkladem může být fotomontáž, kterou provedl Brian Walski a byla coby autentická fotografie otištěna v Los Angeles Time v březnu roku 2003. Ze dvou snímků vytvořil jeden daleko působivější. Poté, co se vyjevila fakta o pořízení této fotograie, dostal autor snímku z redace výpověď.

Určitě nehodlám zde, na fotogalerii, iniciovat stanovování a dodržování dalších pravidel. Myslím, že bohatě postačí, pokud si autor sám ujasní svůj morální a etický postoj k daným fotografickým oblastem. Ovšem pro zajímavost uvádím stručný etický kodex deníku Newsday (do roku 2008 získal deník devatenáctkrát Pulitzerovu cenu a v osmnácti dalších případech byl ve finále):

„Zásady manipulace fotografie: Newsday zásadně nepozměňuje obsah fotografií způsobem, který by mohl vést ke zkreslenému vnímání zobrazované události. Naším cílem je maximální věrné zobrazení reality. Pozměněné obrazy je možné použít omezeným způsobem ve formě ilustrace. Každá fotografická ilustrace zkreslující realitu musí být udělána tak, aby bylo na první pohled zřejmé, že jde o manipulaci, jako taková musí být řádně označena, aby nemohlo dojít k oklamání čtenáře. Tonální úpravy obrazu děláme pouze za účelem kvalitnější reprodukce. Neděláme výřezy ze snímků ani fotografické siluety způsobem, který by mohl čtenáře uvádět v omyl. Našimi fotografiemi nepodvádíme.“ *)

Tímto považuji dnešní výstavu za zahájenou a vystavujícím fotografům děkuji, že se o své snímky s námi ostatními podělili. A na úplný závěr, tak jako vždycky – dobré světlo všem a za všech okolností.

k-v-t

*) Jde o citaci z dále jmenované knihy. Koho by problematika autentické dokumentární a žurnalistické fotografie zajímala hlouběji, tomu doporučuji k přečtení knihu vydanou Univerzitou Karlovou v Praze, v Nakladatelství Karolinum, jejímiž autory jsou Alena Lábová a Filip Láb a jmenuje se „Soumrak fotožurnalismu? Manipulace fotografií v digitální éře.“

Autor se věnuje fotografování přes 20 let. Jeho doménou je dokumentární a reportážní fotografie a i ulice jsou jeho oblíbeným ateliérem. Některé z jeho fotografií najdete na www.kevin-v-ton.com.