STREET PHOTOGRAPHY - sedm sedmého v sedm - leden 2010

Úvod aneb street photo za snížené viditelnosti

Tak, jako je potřeba přizpůsobit podmínkám snížené viditelnosti rychlost a styl jízdy, je třeba horším světelným podmínkám přizpůsobit i styl práce s fotoaparátem. Kromě nalézání momentů či souvislostí, které ulice či veřejná prostranství nabízejí a jež jsou povětšinou nosným pilířem pouličních snímků, je důležité vyhledávat použitelné zdroje světla. Co znamená světlo ve fotografii, je jasné víceméně každému, kdo se o focení alespoň trochu zajímá nad rámec cvaknutí spouště. Už samotné slovo „fotografie“, vycházející z řeckých slov „fós“ – světlo a „grafê“ – štětec  – říká, že jde o kreslení, či malbu světlem.

Bez světla by nebylo ani malby, ani fotografie, ať už je jakákoliv. Světlem tedy není myšleno na jednu stranu jen zapadající či vycházející slunce, vrhající své paprsky působivě mezi stromy a nebo na stranu druhou jen přes vizitku o strop odražený záblesk externího blesku při zaznamenávání události vítání nových občánků pro budoucí generace, listující v kronice města. Světlem je myšlen jakýkoliv světelný zdroj, schopný za pomoci fotoaparátu (v jakékoliv jeho podobě) zaznamenat obraz na světlocitlivou vrstvu, ať už jí je film, deska nebo třeba senzor. V praxi může jít o obyčejnou svíčku, pouliční osvětlení, reflektory aut, svítící reklamy či třeba výlohy obchodů.

Vyhlášením tématu Street photo za snížené viditelnosti jsem chtěl poukázat na skutečnost, že i v našich podzimních a zimních podmínkách, kdy často „světlo“ do ulic nedorazí jak jsou týdny dlouhé, se dá úspěšně fotografovat. Focení bez použití vlastních dalších zdrojů světla v podobě reflektorů či blesků je ovšem náročnější. Náročnější nejen na vědomosti k focení potřebné, ale zejména na schopnost jejich rychlého užití v praxi. Fotograficky nosnou situaci a moment je třeba skloubit právě s dostupným vysledovaným světlem – a jak jsme si řekli výše – bez světla není fotografie. Žádná.

Rád bych poděkoval všem, kteří se tématu chopili a podělili se s námi o výsledky své práce, které jsou všechny pohromadě k vidění zde.

Závěrem úvodu následuje sedm snímků od sedmi autorů. Jejich fotografie názorně dokládají skutečnost, že pokud se člověk dívá a chce vidět, tak vidí. A je-li k tomu fotograf, tak nejenže vidí, ale svou vlastní řečí vypráví příběh i nám, divákům.

Sedm sedmého v sedm aneb úvaha o technické dokonalosti

Dnešní výběr snímků v kategorii street photo nespojuje vlastně skoro nic. Snad jen, že byly vloženy v měsíci lednu, letos velmi studeném a sněhuplném. Některé jsou archivní a voní létem, jiné jsou aktuální a zebou. Některé jsou úsměvné, jiné vážnější. Ale jsou opravdové. Na nic si nehrají. A vyprávějí své drobné příběhy.

Často se řeší technická kvalita fotografií. A často víc než samotné poselství snímku. Ne, že bych snad chtěl navádět k anarchii a k velebení neumětelství. To rozhodně ne. Fotografa by nikdy neměla zaskočit bezradnost při pořizování fotky. Naopak – zvládnutí všech technických fines a pochopení principu záznamu obrazu světlem umožňuje používání fotoaparátu skutečně svobodným, tvůrčím způsobem.

Zajímavá ovšem je následující skutečnost. Má-li fotografie co říct, tak to řekne, ať už je výsledný výstup jakkoliv vzdálen ideálu výstavního tisku. Příkladem budiž řady slavných snímků, většině známých třeba jen z nepříliš kvalitních reprodukcí novinového či magazínového tisku z doby před pár desítkami let a nebo třeba, v dnešních digitálních časech, často mrňavé elektronické náhledy vyhrabané googlem v internetových zákoutích celého světa. Příkladem za všechny budiž jeden z nejslavnějších dokumentárních snímků Migrant Mother, jehož autorem je Dorothea Lange a byl pořízen v roce 1936. I takto miniaturní náhled může postačit, má-li fotografie co říct. Co tím chci naznačit? Pro fotografii, zejména pak pro dokumentární (a tím tedy i pro její odnož, pro kterou se celosvětově rozšířilo označení street photography) je podstatný obsah. Sdělení podané s takovým přesahem, že má snímek schopnost vyprávět svůj příběh po generace.

A závěrem bych rád poděkoval všem, kteří se pouličnímu focení nejen věnují, ale také se o své snímky s námi dělí. Dobré světlo všem a za všech okolností.

k-v-t

Autor se fotografování věnuje přes 20 let a ulice jsou jeho nejoblíbenějším ateliérem. Některé z jeho fotografií najdete na www.kevin-v-ton.com.