12 + 1 květnový úsměv

Celý květen nás bavil František Gibala dvanáctidílnou originální sérií FAT & fat. Byl by to pro mě těžký oříšek vybrat tu nejvtipnější scénku ze sady, a tak to úmyslně neudělám, naopak vás odkážu na celou sérii a vyberte si podle sebe – viz klíčové slovo fat & fat. Já jen vyzdvihnu nápady, realizaci, herecké nadání (ty výrazy a mimika jsou výborné!) a poděkuju za zdravý přístup, nadhled a osvěžující sebeironii.

Opravdu jsem se upřímně zasmála. I kdyby tam nefiguroval nám virtuálně známý Láďa Mrňa, tak celá ta scéna skvěle doplněná názvem je třeskutě vtipná. Dosaďme to do kontextu aktivit poměrně početné skupiny fotografů-„hledačů“ nalezených abstrakcí a je nám rázem jasné, že toto je pro její členy (kam se též počítám) doslova běžná situace. A lze tu vidět vlastně jakousi dvojitou pointu, protože bereme-li scénu doslova, tak fotograf-protagonista tu ztratil hlavu :-). Jojo, kdo propadne focení…

Zoufalství v tónech fialové. Dovolme si malou zlomyslnost a spolu s fotografem se zasmějme tomuto gestu, které dozajista nebylo určeno žádným divákům. A klidně si doplňme podle chuti, co přivedlo onoho nebožáka do téhle situace, zda dlouhé čekání v nákupním centru, nekonečná směna, horko, nebo jen úprava kštice…

Směji se, směješ se, směje se, smějeme se, smějete se, smějí se.

Asi tak. Co jiného se dá totiž dělat, když fotíte s nasazenou krytkou. :-)

Ten moment skutečně nemá chybu, název je velmi trefný a opravář bezradně kmitá. Opět takový poťouchlý posměšek od pohotového fotografa.

Živá, bezprostřední, úsměvná: taková je momentka zachycující pana primáře (budiž mi dovolena určitá básnická licence) dávajícího skotské střiky nezbedným malým pacientům. Jeho laskavý úsměv mi připomněl múzami líbaného Arnošta Goldflama. A ty děti, ty slyším výskat až sem…

Tentokrát nelze psát, že „štěstí přeje připraveným“, neboť jde o inscenovanou fotku, ale vcelku zábavnou a nápaditou. Nepobavila zdaleka jen mě.

Aktuální výběr obsahuje bezprecedentní množství fotografií zvířátek oproti mnou obvykle protežovaných dětí :-). Tak začněme třeba touto. Název a moment hovoří za vše. Tihle syslíci jsou obecně hodně vděčné fotoobjekty.

Toto „umístění prvků“ v kompozičním celku se nedá zapomenout. Výraz přežvykujícího „prvku“ vlevo je sám o sobě velmi výmluvný, a coby matka malých dětí („Sluníčko do každé místnosti“) okamžitě poznávám, že jde o obrázkový kvíz typu „Najdi xy rozdílů“. (Kdybyste tomuhle cvičení pozornosti už náhodou odrostli, prozradím, že jich je šest a v mém komentáři u fotky jsou vypsány. To abyste mohli klidně spát…)

Další „malý“ zvířecí příběh. Komický moment netřeba nijak rozepisovat. Aneb s čím kdo zachází…

Jakožto uspořádávávatelka (ufff) těchto výběrů mám na rozdíl od kolegů „topařů“ jistou výhodu. Necítím se být tak úplně svázána povinností hledět např. na technické provedení snímků, resp. brát je v potaz. Tahle koupelnová scéna má své limity, ale nám to nevadí, protože je krásně humorná a způsob, jakým kocour naklání hlavu a sleduje sjíždějící čůrek vody, je naprosto bezchybný. Mám ráda kočky (mnoho jsem jich poznala a hladila) i velryby (nehladila jsem žádnou nikdy!), a to mi budiž přičteno k dobru, protože nemohu jinak než se smát.

„Zde jsou lvi“, psalo se dříve do map u neprobádaných oblastí, ale my tu přitom máme jednoho krásného tygříka :-). Ty zelené oči jsou úžasné a zcela vynahrazují možné kompoziční nedostatky fota.

V květnovém „plus jeden“ bych chtěla vyzdvihnout krásně promyšlené černobílé kompozice (nejen) ze ZOO od Martina Babčického. Každý ten čtvereček je nadán určitým jemným vtipem a postřehem o světle a stínu, autor řezal lehkou rukou, vše takříkajíc sedí a vzbouzí náš tu lehký, tu širší úsměv. Tato fotka pochopitelně zachycuje moment, kdy nezbylo moc času na rozmýšlení, o to více ji oceňuji (no jasně, jsou tam kočky!). Třešnička na dortu je travička na hlavičce :-).

(To jsem si nemohla odpustit, chápete, že? :-D)