Fotografie s více než jen hudebním poselstvím

Podle mě je tento koncertní snímek vyloženě výtvarně pojatý. Ruce jakoby čarovaly, cosi uchopovaly nebo se dorozumívaly s nebeskou scénou zobrazenou na pozadí. V každém případě je autorem zachycený okamžik souhry mimořádně povedenou záležitostí.

Snímek pro mne představuje výborně zachycený okamžik hmatatelného napětí a očekávání. Kompoziční pojetí podtrhuje dramatičnost, která je s touto hudbou spojena. Temná až mystická atmosféra je ve snímku obsažena i bez výrazného vztahu ke koncertu.

Vystižení nálady obrazovou zkratkou je především to, co ke mně z fotografie Petry promlouvá. Je to krásně hravý snímek s otevřeným příběhem plným radosti, očekávání a zvědavosti.

Určitá naléhavost a zároveň nepodbízení se, to jsou vlastnosti, které si s undergroundem spojuji a do tohoto hudebního portrétu se podařilo Karlovi vše dostat v ideálním poměru. Především oceňuji zachycený výraz a kompozici.

Patrickem vymyšlená kompozice sama o sobě vytváří obraz, který běžní diváci na koncertu neměli možnost vidět. Tím pro mne snímek vystoupil z běžného zachycení hudebníka směrem k autorově vlastní stylizaci a představivosti. Patrick nám vlastně vnutil svůj pohled a to je dobře.

Hudba plyne, je takovým příběhem, který může fotograf uzamknout do jediného okamžiku, nebo také ne. Záleží, jestli se mu podaří do snímku dostat charakteristickou atmosféru více než jen dané chvíle, nebo dokonce vystihující celé vystoupení. Snímek Barky je dalším z těch, které interpretují více než jen zachycený meditativní okamžik.

Plastický, nikoliv plastový pohled na Plastiky. Navíc se vskutku podzemní atmosférou undergroundových apoštolů.

Velmi povedeně stylizovaný snímek zpracováním i zvoleným formátem a rámováním. Navíc zachycený výraz tváře hudebníka je pro nás tak trochu tajemstvím, můžeme jej vnímat jako soustředění, nebo jako stoický klid. To vše dohromady ve snímku vytváří jeho neobyčejnou atmosféru.

Vladimírův snímek podle mě především vyjadřuje autentický okamžik radosti a uvolněnosti. Opravdovost podporuje i zdánlivá možnost si na tanečníky zblízka sáhnout. Různé možnosti interpretace umožňuje i kompozice, kdy tančící pár je ve středu snímku, ale prostor sálu je otevřen jen za jejich zády.

Tady mne zaujalo jak technické zvládnutí, tak hlavně kompoziční rozložení snímku. Středový kruh vnímám v určitém kontrastu k postavení zpěvačky. Kompozice na střed je většinou o pevném bodu, do něhož vše směřuje. Patrickovi se podařilo zachytit zpěvačku v okamžiku, kdy svojí pozicí vnáší do snímku napětí dynamiky.

Nasměrování diváka pomocí zvoleného názvu je další možnost, jak se může autor vyjádřit. Je ovšem potřeba, aby se název měl o co ve snímku opřít, jak je tomu v tomto případě.

Prostor pro vlastní vyjádření uplatnil Karel u tohoto snímku ve volbě kompozice s výborně umístěnými světly a především snad až riskantním náklonem, který nejenom umožnil zachycení celého smyčce, ale podtrhuje dramatičnost této hudby.

Snímek je hlavně nesen emocemi osobního prožitku a naznačení vztahu do budoucnosti. Třeba je i o naději, kterou sice my diváci přímo nevidíme, ale můžeme ji tušit ve tváři a v napřažené paži.