Výběr fotografií z kategorie Abstrakce - únor 2010

Jirka: Dnešní výběr začneme trochu hudebně. Spojení abstrakce s hudbou není až tak často k vidění, a proto mě tato fotka příjemně překvapila…

Jana: Tato fotka hraje svoji melodii, která potěší nejednoho hudebního příznivce…

Jirka: Zcela určitě, mně se líbí prostorová kompozice jednotlivých prvků, které neodmyslitelně k takovému nástroji patří, má svou dynamiku pohybu, lze zde pocitově tušit libě znějící tóny, stačí přivřít oči a nechat se unášet na vlně pohody…

Jana: Jemné brnkání, rozeznívající se tóny, myšlenky jdou jaksi kolem nás a zůstává jen příjemný pocit.

Jana: Skvělý příklad zhmotnění myšlenky z předcházejícího článku, jenž zmiňoval fotografie Jaroslava Rösslera…

Jirka: … o to víc mě udivuje, že se pod touto kvalitní fotkou krásně čistého obsahu skoro nikdo nezastavil. Její přímočaře poskládaný obsah geometrie je příkladem, že v jednoduchosti je krása a software není potřeba jako obezlička vyjadřování…

Jana: Bohužel vyhrávají softwarové abstrakce, bez děje, které zaujmou na první pohled, ale hlubší příběh jim uniká. Tato fotka nepatří mezi prvoplánové a její struktura o tom jen svědčí…

Jirka: Dnešní „moderní“ trend v abstrakci je hodně o sw hrátkách, v mnoha případech bohužel bez vnitřního náboje a pouze povrchního vzezření, na „klasiku“ jako by se trochu pozapomnělo…

Jirka: Zajímavá fotka, ve které se mnohé dá najít… myšlenkově třeba pocitové odškrtnutí čehosi bolavého v duši s povzdechnutím: „no, stalo se, pokračujeme dál…“

Jana: Šrám, který byl, ale pomalu mizí. Světýlka v pozadí naznačují blýskání na lepší časy. Zkrátka vše špatné jednou pomine…

Jirka: Mě samotného abstrakce tohoto charakteru oslovují, jsou velmi zdánlivě jednoduché, obsahově jen takový náznak děje ukrytého za „oponou“ a divák ať zapojí svou mysl a rozvine vlastní představu. Tento rukopis je pro autora celkem charakteristický…

Jana: Minimalistické vyjádření s příběhem není v abstrakci až tak běžným prvkem, avšak tato fotografie je důkazem, že toto propojení je možné.

Jana: Příjemné zastavení u ledovcové krajinky za svitu slunce či měsíce, neboť u této fotografie je možné vnímat jak denní, tak noční atmosféru…

Jirka: … mluvíš mi z duše :-) přesně tohle jsem měl na mysli u této nalezené abstraktní krajiny. Je to čistě věc pohledu, kde vlastní idea snímku nikam neuhýbá a přitom rozdílně promlouvá…

Jana: Líbí se mi především kompoziční rozložení snímku a barevné ladění, jenž dotváří celkové vyznění snímku…

Jirka: V této krajině lze najít zmíněný ledovec, ale třeba taky sbíhající se nitky horských potůčků, které přechází v mohutnou řeku. Struktura, barvy a především kompozice krásně ladí s vyjádřením celého obrazu.

Jirka: Tato fotka sice proběhla již jiným výběrem, ale to jistě nebrání jejímu zařazení i ve výběru abstrakce. Velmi zdařile vyjádřený obsah, který nepotřebuje ani název. Sama dokáže přímo promlouvat k divákovi a to není úplně časté…

Jana: Kaligrafické tahy mám moc ráda, hlavně, když něco vyjadřují… Barevně fotografie hraje a celkový dojem z ní mám velmi dynamický…

Jirka: Velmi mě oslovuje přímé zapojení diváka do pohybového děje, přestože jde o plošnou grafiku, která nemá téměř žádnou obrazovou hloubku a jako taková je samotná fotka značně statická. Jsem rád, že ten pocit nevnímám sám…

Jana: Tato fotografie si hraje s naší fantazií a ta nám umožňuje nalézt více příběhů, než se na první dojem zdá.

Jana: Už na první dojem je fotka pěkné „psycho“. Samozřejmě v dobrém slova smyslu. Tajemno z fotografie přímo čiší…

Jirka: Prvotním pohledem vnímám poměrný chaos. Myšlenky se mi hodně rozbíhají, nejde přímo vnímat celistvost. Ale o to zde, myslím, autorovi šlo především…

Jana: Mně celkový obraz naskočil hned, avšak mám velmi stísněné pocity, a ačkoliv je ve fotografii prostoru dost, tak člověk cítí určité omezení…

Jirka: Poměrně složitá fotka a hodně k zamyšlení. Doslova útok na myšlenkové pochody, stísněné pocity mám spíše obráceně, ke mně promlouvá strach z velkého prostoru, který je zde předložen a mám snahu někam se schovat, a najít pevnou půdu pod nohama…

Jirka: Trochu mysticky na mě působí, nutí k zastavení a zvednutí hlavy…

Jana: Zaujal mě prostor v grafickém vyjádření. Většinou jde o „placaté“ fotografie, ale tato má prostor, jenž udává celé vyznění snímku…

Jirka: …právě prostor zde hraje velkou roli, a hodně mi spojuje tajemno s hudbou. Třeba takové vokální uskupení Gregorian je v mém případě jistou volbou…

Jana: To je moc fajn spojení :o) Myslím, že jde k této fotografii náramně, takže přeji snad jen příjemný poslech.

Jana: Velice těžká, depresivní fotka. Mohla by být klidně ilustrací k Havranovi od Edgara Alana Poea…

Jirka: Složitá a přesto plná emocí… dlouze a pomalu se nořím do myšlenek autora. Spojení s tou básní přímo koresponduje…

Jana: Když už jsme k minulé fotografii přiřadili hudbu, tak zde se přímo nabízí Never more od Jaromíra Nohavici…

Jirka: … to spojení s Jaromírem Nohavicou myslím jen báječně dokresluje celou atmosféru, která z této abstrakce doslova dýchá, emočně nutí k vnitřnímu pohledu a vnímání všech podnětů obsažených v předloženém obraze.

Jirka: Snová a výtvarně pojatá, skoro až pohádkově promlouvající. Zajímavě je tvořený její prostor a propojení jednotlivých prvků…

Jana: Příjemný tón udává celé vnímání snímku… Posunuje děj do jiného světa. Pohádkový les, plný překvapení a nadpřirozených bytostí…

Jirka: Při delším pozorování se nemůžu ubránit dojmu velkého plátna a práce starých mistrů. Velmi zvláštní je, že povrchně působí velmi prázdným dojmem, ale drobné maličkosti vyplňují utvořený prostor a fantazie pracuje na plné obrátky, postavičky, obličeje a obyvatele najde ten, kdo hledá :)

Jana: Mám rozporuplný pocit… Vnímám jak pozitivní, tak negativní sílu v tomto lese. Zkrátka jako v každé dobré pohádce je zde boj mezi dobrem a zlem.

Jana: Krásně pojatá fotografie s příběhem. Až příliš velký úkol pro malého člověka… Ztráta iluzí, avšak naděje na splnění cíle tu ještě je…

Jirka: Jsou abstrakce, kde je autorův rukopis zřejmý, a není nutné koukat na jméno. Tohle se, myslím, hodně povedlo a krásně se v ní dá číst. Třeba o tom, jak člověk kráčí životem a překonává stupínek po stupínku jednotlivé úseky, které život přináší…

Jana: Nebo si člověk může vybrat mezi dvěma cestami. Buď se vzepře a dosáhne cíle, nebo spadne do propasti, což znamená konec. Částečně tedy tuto fotku vnímám přeneseně jako příběh o úspěchu a neúspěchu…