Výběr fotografií z kategorie Abstrakce - duben 2009

Jirka: Pocitové dílko nutící přemýšlet o vnitřním ději v prostoru. Voda a světlo jako nosič děje… proud hlubokých vnitřních pochodů …, fotka, která má velmi mnoho extenzivních myšlenek, které jdou velmi těžko uchopit. Obrazově celkem složitá fotografie vypadající prvotním dojmem smutně, opuštěně a citově velmi hluboce stísněně… při delším vnímání se mi vybavuje záblesk světla pod hladinou, který nutí vyplout a nadechnout se.

Jana: Velice těžká fotka, která na první pohled může někoho svou hlubší myšlenkou odradit, ale byla by velká škoda vyřadit ji jen proto z výběru. Vede k hlubšímu zamyšlení a prozkoumávání něčeho nehmatatelného, a přesto velice zajímavého. Fotka plná smutku, vnitřní nejistoty, osamění, ale i hledání cesty úniku.

Jana: Velmi příjemná záležitost. Svěžestí tato fotografie doslova dýchá a u pozorovatele působí velmi vlídným dojmem, jenž nás nutí k odpočinku a k vypuštění přebytečných myšlenek. Zkrátka oáza klidu pro oči i duši.

Jirka: Barevná skladba a obsah mě velmi potěšil svou přirozeností vnímání, které je autorovi této fotografie blízké v celé jeho tvorbě. Abstrakcí, kde autor použije vlastní dovednost s fotoaparátem je celkem málo. Obsahově docela nenápadná fotečka, která vnitřně působí uklidňujícím dojmem. Je dobře prostorově a kompozičně umístěná a nechá nás tak trochu „nakouknout“ do světa malých příběhů.

Jirka: Přiznám se, že fotky, kde je ostrý předěl obrazu, vnímám dosti rozpolceně a prvně jsem fotku docela přešel. Při delším zkoumání ale zjišťuji, že toto rozdělení je zcela na místě, zvláště při doplnění mých informací o principech Jin Jang. Dílo tak pro mě dostalo jiný smysl a pořádek, kde je komunikován princip analogií mezi přírodními a lidskými jevy, princip opačných sil vedoucích k ustavičné změně. Velmi zvláštně působící na lidské vnímání.

Jana: Dva odlišné světy a přitom jeden bez druhého nemá smysl. Nutí mě to tuto fotografii pomyslně rozdělit na den a noc. Noc, kde je člověk osamocen „sám proti všem“ a den, ve kterém splynul v jeden celek se svým okolím.

Jana: Tady je jasný důkaz toho, že k vytvoření skvělé abstrakce není potřeba ani tak filtrů a softwaru, jako dobrého oka! Nalézt si vhodný motiv, vyčkat na správný okamžik, a pak už jen zmačknout spoušť. Zní to jednoduše, ale zkuste zapomenout na přehnaný post processing, hledejte a časem budete stále více nacházet.

Jirka: Další z „přírodních“, jednoduše vymyšlených abstrakcí pouze za pomoci fotoaparátu. Krásný obraz životadárných prvků přenesených do jiného smyslu vnímání. Jednoduchost kompozice ve zvoleném čtverci příjemně doplňuje vnitřní myšlenkové pochody existence života.

Jirka: Jemná a čistá práce založená na vnímání světla a kontrastu. Zde mimořádně platí pravidlo, že méně je více. Velmi mě zaujalo rozložení obsahu fotografie, které je náležitě odstupňováno pouze hloubkou ostrosti. V tomto příběhu tak můžeme najít krajinu při ranním úsvitu, stejně tak snovou krajinu jemných ženských křivek schovanou ve stínu nesmělosti.

Jana: Jednoduchá a přitom velmi složitá fotka. Zní to sice absurdně, ale zde to tak přesně vidím. Na první pohled jen fotka, jenž nám nemá do hloubky co říci, ale už na ten druhý je zde možné rozehrát mnoho příběhů, které mluví svou vlastní řečí.

Jana: Svět v odrazech, i tak by se mohla nazvat tato fotografie. Nafotit odrazovou fotku není zas tak složité, ale dát do ní určitý příběh k zamyšlení, to již složité rozhodně je! Tady se to povedlo na 100%. Snímek plný života a příběhu „běžného dne“.

Jirka: Zdařile přenesená abstrakce současného světa pomocí barevných geometrických tvarů ploch v rytmu horizontál a vertikál. Velmi jednoduché a vjemově příjemné dílko zachycené pomocí odrazu a velmi osobitě autorem podané. Fotka, která je celkovým vyzněním velmi lehce stravitelná pro divákovo oko a rozhodně nezapadne.

Jirka: Myslím, že toto dílo má i v abstraktním pojetí mnoho co sdělit. Velmi poutavě poskládaný děj z několika výrazových prvků vzájemně prolnutých a náležitě souvisejících. Barevná gradace velmi dobře dotváří prostor s postavou kráčející ve vlastním světě.

Jana: Chodec, který jde ve svém moři myšlenek. Hledá smysl života, avšak zapomíná nalézt sám sebe. Ztrácí se nejen okolnímu světu, ale především sobě. Ocitá se v začarovaném kruhu, z kterého je velmi těžké vyplout. Jediná cesta je začít znovu a jinak.

Jana: Příjemně podaná hra tvarů, která je skvěle umístěna do diagonální kompozice. Líbí se mi hlavně čistota a barevné tónování snímku.

Jirka: Dynamika v obrazu, která mě oslovuje svou jednoduchostí kompozice a decentní barevností. Poskládaný příběh formou oken či obrazů, sice bez názvu, ale o to více vyniká pocitový vjem zachyceného okamžiku.

Jirka: Zdánlivě až kýčovitě podaná fotografie, ale přeneseně sděluje přeci jen trochu něco jiného. Tento nereálný obraz v „obraze“ přenáší moje myšlenkové pochody do prostoru krajiny se zvláštní směsicí pocitů volnosti a dálek, do širých plání usínajících pod dotekem všemohoucího.

Jana: Pro někoho vysněná krajina, pro jiného vzdálená vůně dálek a případných vzpomínek. Vnímám zde útržek něčeho, co nechceme zapomenout, jenže postupem času se to z naší mysli nenávratně ztrácí.

Jana: První věc, která se mi ihned spojila s tímto dílem, je jméno Zdeněk Hajný. Zde stejně jako u jeho obrazů cítím nádech magičnosti a duchovnosti. Když se ponořím hlouběji do své fantazie, cítím úžasný příliv energie a dotek andělského světla.

Jirka: V malém náhledu je fotka celkem lehce odsouzena k tomu, aby ji divák ani neotevřel. Ze zásady proto každou fotku otevírám a podrobněji studuji. Mnohdy se mi to již vyplatilo a ani zde to není jinak. Velmi mě oslovilo výtvarné pojetí, které je plné drobných prvků, jenž nejsou na první pohled vidět a je potřeba koukat trochu déle. Pak se vám ale tento „Svět duše“ nádherně otevře prostorově a snová atmosféra vás nechá plout na křídlech fantazie.