Martina: Ahoj.

Roland: Tak vidím, že jsem tě minule neodradil …

Martina: Neodradil. A dokonce jsem včera pilně cvičila to, co jsi mi minule zadal.

Roland: Pěkné, takže pilnou studentku dneska odměním několika fintami.

Martina: Nemůžu se dočkat!

Hloubka ostrosti

Roland: Která z těchto fotografií se ti líbí více?

Martina: Samozřejmě, že ta vpravo.

Roland: Proč?

Martina: No, ten klas tam pěkně vystupuje a neztrácí se mezi ostatními.

Roland: Přesně tak. U té druhé fotografie je mnohem menší hloubka ostrosti a díky tomu jsou zadní klasy rozmazané a ten přední, na který bylo zaostřeno, tím pěkně „vyleze“.

Martina: A já vím, jak se to dělá!

Roland: Super, povídej.

Martina: Kámoš mi ukazoval něco podobného ve fotošopu – vybere se ten klas a pozadí se nějak rozostří.

Roland: No, to by sice šlo, ale myslím, že i zkušenému „fotošopaři“ by to zabralo minimálně několik minut. Já ti ukážu, jak to zvládneš za pár vteřin.

Martina: Nekecej!

Roland: Já nikdy nekecám. Prostě před focením nastavíš nízké clonové číslo, zazoomuješ a zaostříš přesně na klas. To zvládneš opravdu za pár vteřin, a ušetříš si otravnou práci ve photoshopu.

Martina: Tak to je bomba. A jaké clonové číslo mám teda nastavit?

Roland: V tomto případě jsem u levé fotky použil clonové číslo 14, u pravé fotky bylo clonové číslo 4.5.

Martina: Paráda, takže budu vždycky používat nízké clonové číslo!

Roland: Zapomeň.

Martina: Jak to?

Roland: Protože někdy nebudeš chtít malou hloubku ostrosti, ale naopak velkou. Třeba u této fotky byla použita velká hloubka ostrosti.

Martina: Hm, a vypadá docela dobře. Takže zase nevím, jaké clonové číslo mám používat.

Roland: No, úplně triviální to není a já ti teď hlavu zamotám ještě trochu víc.

Martina: No nazdar.

Faktory ovlivňující hloubku ostrosti

Roland: To, co jsem před chvílí řekl, bylo trochu zjednodušené. Hloubka ostrosti totiž závisí nejen na clonovém čísle, ale taky na vzdálenosti od foceného předmětu, na ohniskové vzdálenosti a na typu použitého foťáku.

Vzdálenost od foceného předmětu

Stručně – čím jsi blíže, tím bude hloubka ostrosti menší.



 

Ohnisková vzdálenost

Čím větší je ohnisková vzdálenost, tím menší je hloubka ostrosti. Polopaticky řečeno – čím více zazoomuješ, tím menší bude hloubka ostrosti.

Záleží tedy taky na tom, jaký používáš objektiv. Např. já mám objektiv s ohniskovou vzdáleností 27–105 mm, takže ho ani hrubým násilím nedonutím k tomu, abych z něj dostal ohniskovou vzdálenost 200 mm.

Typ použitého digitálního fotoaparátu

Práce s hloubkou ostrosti, o které se dneska bavíme, funguje velmi dobře u digitálních zrcadlovek, které mají čip relativně velký. U digitálních kompaktů a elektronických zrcadlovek EVF (to jsou ty, které mají v hledáčku malinký elektronický displej místo zrcadel) je většinou čip menší, vestavěné objektivy mají kratší ohniskovou vzdálenost a fotky jimi pořízené mají velmi vysokou hloubku ostrosti. U mnoha takových fotoaparátů je práce s hloubkou ostrosti prakticky nemožná a fotku podobnou té mé (ostrý klas, neostré pozadí) s nimi jejich majitel nepořídí.

Martina: Hm, to má teda blbé.

Roland: No, jak se to vezme – zase se mu díky vysoké hloubce ostrosti mnohem snáze zaostřuje. Ale pojďme si to shrnout – máš svůj foťák, ke kterému nemáš žádné další objektivy. Jak ho nastavíš, aby pořízené fotky měly co nejmenší hloubku ostrosti?

Martina: No, potřebuju velkou ohniskovou vzdálenost, takže zazoomuju na maximum. Pak potřebuju co nejvíce otevřenou clonu, takže si nastavím co nejnižší clonové číslo. Nakonec bych měla jít co nejblíže k tomu, co budu fotit.

Roland: Přesně tak. Akorát to, že máš jít co nejblíže je trochu ošemetné, protože když zazoomuješ na maximum, tak se ti může stát, že už se ti do zorného pole nevejde to, co chceš fotit. Takže pak si buď poodstoupíš nebo budeš muset zoomu ubrat.

Martina: Aha.

Hrajeme si s metrem

Roland: Teď trocha praxe. Následující snímky jsem pořídil tak, že jsem na stůl položil krejčovský metr, dal jsem foťák na stativ cca pod úhlem 40–50° vzhledem k rovině stolu a zaostřil jsem na číslo 10, které vidíš na krejčovském metru. 

Roland: Vlevo bylo clonové číslo 13, vpravo clonové číslo 4.5. Ohnisková vzdálenost byla v obou případech 105 mm (víc objektiv nedá) a blíž k číslici 10 už jsem jít nemohl, protože pak už to nešlo zaostřit.

Z té pravé fotky je hezky vidět, na jakou minimální hloubku ostrosti se se svým foťákem a objektivem dostanu – když si trochu zafandím, tak za ostrou prohlásím oblast mezi číslicemi 9 a 11, takže to jsou 2 cm.

Martina: To není moc.

Roland: Přesně tak. Takže si pamatuj, že pokud fotíš s malou hloubkou ostrosti, tak si musíš dávat pořádně bacha, abys dobře zaostřila na to, co chceš mít ostré.

Martina: OK.

Roland: Takže fintu číslo jedna (práce s hloubkou ostrosti) máme za sebou. Teď ještě krátké kázání.

Martina: Tak to tu ještě nebylo …

Roland: Neboj, to přežiješ. Nadešel čas, abych ti začal vtloukat do hlavy, že při focení často neexistuje „jen jedno správné“ nastavení toho či onoho. Jenom ty víš, co chceš v dané chvíli zdůraznit a co potlačit. Od toho se pak musí odvíjet úvahy o clonovém čísle, času závěrky, ISO atd.

Například – chceš na fotce izolovat klas tak, aby nerušilo pozadí? Použiješ malé clonové číslo. Jsi na výletě a chceš mít na fotce ostrou kámošku i hory za ní? Použiješ vysoké clonové číslo. Chceš na úplně stejném místě vyfotit pouze její obličej s jejím super kulichem a nechceš, aby pozadí rušilo? Dáš clonové číslo tak malé, aby se pozadí úplně rozmazalo. Chceš ji na tom stejném místě vyfotit tak, aby byla „vypíchnutá“, ale aby se dalo tušit, kde jste byli? Nastavíš clonové číslo někam mezi, takže ona bude ostrá a za ní bude mírně rozmazaný obrys horských štítů.

Prostě – ty jsi šéf! Ty se na počátku rozhoduješ, jak bude plánovaná fotka vypadat a až v dalším kroku tě bude zajímat, jaké zvolíš nastavení.

Martina: Strašils kázáním, ale tohle zní skoro jako lichotky.

Roland: Tak pozor – co se týče šéfování, tak mluvím o tobě a tvém foťáku, jinak tady velím samozřejmě já. :-)

Martina: Neboj, to nejde přehlédnout.

Roland: Nono, takže zpět k našemu oblíbenému clonovému číslu. Vidím, že jeho vliv na hloubku ostrosti už chápeš velmi dobře. Teď ještě jeden zajímavý detail – vliv na kvalitu obrazu.

Vysoké clonového číslo a kvalita obrazu

Roland: Každý objektiv má určité optické vady. Část z nich je dána tím, že se světlo na okraji objektivu (tzn. dále od osy objektivu) láme trochu jinak, než světlo, které prochází blíže ose objektivu. To má vliv i na množství detailů, které jsou pak zachyceny na fotce. Čím méně kvalitní objektiv, tím méně detailů.

Z toho, co jsem teď řekl, vyplývá, že když „nepoužiješ“ světlo, které prochází na okraji objektivu, tak si můžeš (někdy i velmi výrazně) zvýšit kvalitu obrazu na výsledné fotce.

A to je přesně to, co se děje, když použiješ vysoké clonové číslo – clona ti zakryje okraj objektivu a ty využíváš jenom světlo, které projde velmi malým otvorem v blízkosti osy objektivu.

Martina: Skoro jsem chtěla zajásat, že teda budu vždycky používat vysoké clonové číslo, ale pak mi došlo, že když chci například izolovat ten klas od pozadí, tak musím naopak použít clonové číslo malé.

Roland: Přesně tak. Tyto věci jdou proti sobě. Ale není to žádná tragédie – i s úplně otevřenou clonou pořídíš rozumně prokreslenou fotku. Jde spíš o to, aby sis uvědomila, že v situaci, kdy se rozhodneš pro vysoké clonové číslo, dostáváš ještě „bonus“ navíc – lepší kvalitu obrazu.

Martina: Fajn.

Roland: Teď další finta, díky které tě bude foťák zase o něco ochotněji, rychleji a snáze poslouchat.

Nastavení foťáku – režim Priorita clony

Roland: Minule jsme se bavili o automatickém a plně manuálním režimu. Dneska jsme se kochali tím, jak se dá kouzlit clonou. Víš už tedy dost na to, abys pochopila, proč velmi často používám poloautomatický režim Priorita clony.

Na Nikonech (viz levá fotka) je režim Priorita clony pod volbou A (nepleť si to s režimem Auto), na Canonech (pravá fotka) jde o volbu Av. Na těch vyfocených čudlech jsou sice zrovna vybrány jiné režimy, ale to tě určitě nesplete. Režimy, o kterých mluvím, tam jsou vidět velmi dobře.

V režimu Priorita clony funguje foťák tak, že si „natvrdo“ nastavíš, jakou chceš použít clonu a on ti automaticky dopočítá čas závěrky. Takže ty si naplánuješ hloubku ostrosti, nastavíš clonu a zoom, správně zamíříš a cvak. V mnoha případech s tímto postupem vystačíš, a přitom můžeš provádět všechny kejkle, o kterých jsme se dnes bavili. Samozřejmě se může stát, že expoziční automatika selže a ty uvidíš, že fotka je podexponovaná nebo přeexponovaná. V tom případě se z režimu Priorita clony přepneš na plně Manuální režim, clonové číslo necháš, jak bylo a čas posuneš (dle zkušeností získaných při domácím cvičení z minulého dílu) tak, abys expozici upravila.

Martina: To je teda super!

Roland: Jo. Já mám foťák v tomto režimu skoro pořád.

Martina: Skoro se těším na domácí úkol. :-)

Roland: Ještě chvilku vydrž, nemůžu ti zatajit ještě jeden zajímavý režim.

Nastavení foťáku – režim Priorita času

Roland: K čemu jsou dobrá různá nastavení clonového čísla, jsem ti už vysvětlil docela podrobně. Někdy se ale dostaneš do situace, kdy ti nepůjde až tak moc o hloubku ostrosti, ale bude pro tebe důležitější to, jaký použiješ čas závěrky.

Typickým příkladem takové situace je focení sportu. Sportovec se pohybuje rychle a kdybys použila dlouhý čas, tak by byl rozmazaný, protože by se ti během expozice o kousek pohnul. Kdybys použila režim Priority clony, tak by se ti mohlo stát, že chceš, aby byl sportovec ostrý, ale on bude rozmazaný, protože foťák k pevně nastavenému clonovému číslu použije příliš dlouhý čas.

Takže použiješ režim Priority času a nastavíš krátký čas závěrky. Podívej se na obrázky těch čudlů, které jsou o kousek výše – u Nikonu je režim Priorita času pod písmenem S (u Canonu Tv).

Automatika foťáku ti pak sama dopočítá clonové číslo.

Martina: „Krátký čas závěrky“ – to je dost široký pojem.

Roland: No to jo, asi bych nešel pod čas 1/250 s. Ale záleží na tom, jaký máš objektiv, jak zazoomuješ, o jaký sport půjde atd. Takže i čas 1/250 s může být moc dlouhý čas a musíš jej zkrátit. S tímto si musíš pohrát a vyzkoušet si to.

Testík

Jaký režim bys použila, když by ses chystala vyfotit tuto fotku?

Martina: Hm, je to sice sport, ale moc akční a rozpohybované to není. Pokud bych tedy tu fotku chtěla pojmout tak, že v centru pozornosti bude síť té branky a brankář bude v pozadí jen pro dokreslení, tak bych zvolila režim Priorita clony a nastavila nízké clonové číslo, abych měla malou hloubku ostrosti.

Roland: Do háje. Doufal jsem, že tě nachytám, ale nedala ses. Je to přesně tak, jak říkáš. Kdybys fotila toho brankáře v akci – například, když zrovna skáče po přilétajícím míči, pak by byl lepší režim Priorita času, ale pro fotku, kterou tady máme, by byl opravdu lepší režim Priorita clony – přesně jako u toho klasu.

Takže použití základních režimů zvládáš. Jsi připravena na domácí praktické cvičení?

Martina: Nemůžu se dočkat!

Roland: A máš se na co těšit.

Praktická cvičení

První cvičení tě možná trochu překvapí. Ale není od věci si uvědomit, že s hloubkou ostrosti pracují nejen fotografové, ale taky filmaři. Takže si pusť to video a studuj, jakou hloubkou ostrosti kameraman použil v různých záběrech.

Ve druhém cvičení si už budeš hrát s hloubkou ostrosti sama. Vyfoť nějaký objekt vícekrát – s malou i velkou hloubkou ostrosti. Zkus různá nastavení clonového čísla, různé hodnoty ohniskové vzdálenosti (tj. různé hodnoty zoomu).

Až si budeš výsledky svého snažení prohlížet na počítači, tak pozor – hloubka ostrosti záleží i na tom, jak moc si fotku ve svém prohlížecím programu zvětšíš.

Martina: Jdu na to! A vy ostatní – budu ráda, když mi v diskuzi pod článkem napíšete, jak jste se s dnešním praktickým cvičením poprali vy!