Začínající fotografka Martina

Čau Rolande!

Petra mi na tebe dala kontakt. Prý se fakt vyznáš ve focení. Dostala jsem digitální foťák pod stromeček a strašně mě to chytlo. Ale ty moje fotky se nějak nechtějí podobat těm, které vidím v různých fotogaleriích. Mohl bys mi s tím píchnout? Nejlíp kdybys mě naučil pár rychlých super tipů, jak fotky upravit tak, aby vypadaly dobře.

Fotoguru Roland

(Táhne mu hlavou: Mě z té Petry trefí! To už je alespoň čtvrtá slečinka, která by se nejraději přes noc chtěla naučit fotit. Mám rozdělané tři zakázky, v sobotu jdu fotit svatbu. Takže nasadím osvědčenou strategii – zavalím ji nudnou teorií a ona to dlouho nevydrží.)

Ahoj,
jasně, rád ti pomůžu, fotografický dorost se musí podporovat. Znáš základní pojmy jako – expozice, kompozice, clona, čas, iso, hloubka ostrosti, histogram a tak?

Martina: Nee. A to je potřeba? Já myslela, že mi ukážeš nějaké fígly ve fotošopu.

Roland: (Je to na dobré cestě.) Nepočítej s tím, že se naučíš pár fíglů a hotovo. Pokud se fakt chceš naučit dobře fotit, tak musíš zvládnout i docela nudnou teorii. Bez ní to nejde.

Martina: Tak se do ní pusťme.

Roland: (A je to v háji.) Tak dobře. Začneme správným exponováním.

Expozice, přeexpozice, podexpozice

Chceš-li mít pořádnou fotku, pak je základem správná expozice. Česky řečeno – jde o to, aby se při pořízení snímku dostalo na čip foťáku množství světla, které je tak akorát.

Podívej se na tyto fotky.

Tady je strniště přeexponované, světla šlo na čip moc. Když je fotka přeexponovaná, tak na ní vznikají bílá místa, ve kterých už nejsou vidět žádné detaily. Těm místům se říká přepaly. Na této fotce je ve strništi hodně drobných přepalů, díky kterým zmizelo velké množství jeho detailů. Taky je tady úplně přepálená obloha, na které není vidět žádná kresba.

Strniště na této fotce je podexponované, tzn. světla se na čip dostalo málo.

Tady je strniště tak akorát.

Martina: A jak zařídím, aby bylo světla tak akorát?

Roland: Nastavíš foťák na automatický režim.

Martina: Kecáš.

Roland: Jenom trochu. V mnoha případech automatika opravdu nastaví expozici správně. Ale jsou situace, kdy to automatika prostě nezvládne. Pak je potřeba nastavovat manuálně.

Martina: Čím se to nastavuje?

Roland: Hele, to je na dost dlouhé vysvětlování, nechceš zatím zůstat u té automatiky?

Nebyls to ty,
kdo říkal,
že se musím prokousat
nudnou teorií?

Roland: Tak si drž klobouk, jedeme z kopce!

Clonové číslo, čas expozice a citlivost (ISO)

Nejdříve velmi zjednodušené polopatické vysvětlení. Od Clonového čísla se odvíjí průměr díry, kterou pouštíš světlo na čip foťáku. Světlo, které dírou projde, se nechá určitou dobu na čip působit, tuto dobu udává Čas závěrky. Nastavením Citlivosti (ISO) říkáš čipu, jak ochotně má dopadající světlo přeměňovat na elektrické signály. Když všechny tyto tři věci nastavíš správně, máš šanci na dobrou fotku.

Citlivost (ISO)

V každém digitálním foťáku je čip, který přeměňuje dopadající světlo na elektrické signály, ze kterých se pak „poskládá“ fotografie. Čím vyšší nastavíš Citlivost (ISO), tím ochotněji čip zaznamenává dopadající světlo.

V ideálním světě bys tedy vždy, když by se ti nedostávalo světla, jen nastavila vyšší ISO a často by bylo po problému. V reálném světě je ale vyšší ISO krutě zdaněno – platí se za něj digitálním šumem.

Digitální šum

Podívej se na tyto dvě fotky. U první fotky jsem měl nastaveno ISO 200, u druhé ISO 1600. U té druhé šum určitě nepřehlédneš.

Ale nic nemusí být tak horké, jak to na první pohled vypadá. Ty horní fotky jsou výřezy z těchto schodišťových „zátiší“:

U té první fotografie je samozřejmě opět ISO 200, u druhé ISO 1600. Vidíš, že šum se neprojevuje ve všech místech fotky stejně – ty horní fotky jsou výřezy (ve 100% velikosti původní fotky) z oblasti, kde byl šum nejhorší. Samozřejmě taky platí to, že čím více fotku zmenšíš, tím méně bude šum patrný.

Úroveň digitálního šumu záleží i na typu použitého foťáku – čím menší má čip, tím horší šum.

V praxi tedy měj ISO vždy nastaveno na tu nejnižší hodnotu, kterou ti foťák dovolí! Až budeš v úzkých, protože budeš mít málo světla, můžeš se rozhodnout, že ISO zvedneš. Ale daň znáš.

Clonové číslo

V každém objektivu je clona, která je tvořena sadou neprůhledných lamel. Lamely umožňují měnit velikost otvoru, kterým do foťáku prochází světlo. Možná jsi u svého foťáku narazila na některé číslo z této řady: 2.0, 2.8, 4.0, 5.6, 8, 11, 16, 22,… jedná se o tzv. Clonové číslo (F).

Matematicky platí:

Clonové číslo = Ohnisková vzdálenost objektivu / Průměr clony

Po matematice trocha videa.

Na tomto videu (má jenom 13 sekund) je rozmontovaný objektiv
a je tam pěkně vidět měnící se průměr clony:

Takže – čím vyšší je clonové číslo (F), tím menší je průměr clony a tím méně světla projde dál.

Martina: Suchá teorie, zelený strom života. ISO mám mít nastaveno to nejnižší, jak mám mít nastavené clonové číslo? Taky na nejnižší?

Roland: Tak tady už to tak jednoduché není. Toto musíš řešit případ od případu.

Martina: Ach jo.

Roland: Žádné ach jo! S clonovým číslem se dá doslova kouzlit. Ale nepředbíhejme – ještě musíš zkousnout čas expozice.

Čas expozice

Tady je to velmi jednoduché – ve foťáku je před čipem tzv. závěrka, která blokuje přicházející světlo. Když zmáčkneš spoušť, tak se tato závěrka na krátkou chvíli otevře a po tuto dobu na čip dopadá světlo, které je následně převedeno na fotografii.

Čas expozice je ona doba, po kterou je závěrka otevřena. Čím delší je čas expozice, tím více světla na čip dopadne. V praxi se nejčastěji používají expoziční časy zhruba v rozmezí od jedné setiny (1/100) do jedné tisíciny (1/1000) vteřiny.

Čas expozice delší než 1/100 se ti už často nepodaří „udržet“, protože při zmáčknutí spouště foťákem mírně pohneš a tím fotku rozmažeš. A pokud použiješ velký ZOOM, tak lze fotku rozmazat i při mnohem kratších časech!

Martina: Triviální. Tuším, že ani u času mi neprozradíš nějakou ideální hodnotu, že jo?.

Roland: Prozradím ti něco mnohem lepšího – jak najít hned několik ideálních hodnot!

Reciprocita času a clony

Takže ISO máš nastaveno „napevno“, řekněme na hodnotu 100 a nemusíme ho v dalších úvahách řešit.

Řekněme, že jsi právě vyfotila fotku, která je správně exponována a měla jsi nastaveny tyto hodnoty:

Čas expozice: 1/250 s
Clonové číslo: 8

Pak nastavíš kratší čas expozice a snížíš clonové číslo. Třeba takto:

Čas expozice: 1/500 s
Clonové číslo: 5,6

Fotka, kterou pak pořídíš bude exponována stejně, jako ta první. Víš proč?

Martina: No, zkrácením času z 1/250 na 1/500 jsem vlastně světla ubrala. A snížením clonového čísla z 8 na 5,6 jsem světla přidala (díra je větší). Takže nakonec na čip dopadlo světla stejně, je to tak?

Roland: Vidím, že jsem dnes nemluvil do zdi :-) Ano, je to tak. A samozřejmě to funguje i na druhou stranu. Takže bys mohla nastavit:

Čas expozice: 1/30 s
Clonové číslo: 22

Ale tady už by bylo zaděláno na problém. Tušíš na jaký?

Martina: Jo. Stativ nemám a čas 1/30 s v ruce „neudržím“ a fotku bych asi rozmázla.

Roland: Přesně tak. Myslím, že je ti teď jasné, že správných kombinací čas + clonové číslo může být pro konkrétní fotku více a záleží jen na tobě, kterou z nich si vybereš. V některých situacích může být světla tak málo, že máš prostě smůlu – nižší clonové číslo ti už nastavit nepůjde a čas expozice ti bude vycházet tak dlouhý, že to už neudržíš.

Martina: Dá se s tím pak něco dělat?

Roland: Jedna věc by tě mohla napadnout…

Martina: Zvýšit ISO?

Roland: Přesně tak, ale daň znáš. Jsou tady i další možnosti, ale to by bylo na delší povídání a potrápilo by to tvoji peněženku.

Nastavení na fotoaparátu

Roland: Teď se od suché teorie vrhneme do praxe. Ukaž, co máš za foťák.

Martina: Nikon D70

Roland: To ujde. Je to digitální zrcadlovka a s ní se můžeš docela vyřádit. Četlas návod?

Martina: Blázníš? Má přes 200 stránek.

Roland: Tak si ho doma alespoň vyhrab. Dostaneš pár úkolů, pro které ho budeš potřebovat.

Martina: OK.

Roland: To, co ti budu dál vykládat, bude celkem dobře sedět na foťáky Nikon. Foťáky Canon to mívají trochu jinak, takže pro ně to budu uvádět do závorky. Pokud má někdo foťák jiný, tak si to holt musí dohledat v manuálu.

Vlevo Nikon, vpravo Canon.

Takže – podívej se na tento čudl, jsou tady volby důležité pro expozici: Auto, M, A (u Canonu Av), S (u Canonu Tv), P. Zelený nápis Auto s ikonkou foťáku jsi evidentně pochopila, protože to máš nastaveno. Je to plná automatika, kdy foťák všechno nastaví sám. M je plně manuální režim, kdy nastavuješ ručně clonové číslo i čas expozice.

Martina: ISO tam není?

Roland: To se většinou nastavuje jinde. Kde přesně, to si najdi v návodu. Ale bacha! Někdy je možná taková volba, že foťák nastavuje ISO automaticky. To nikdy nepoužívej, protože by se ti stávalo, že by ti foťák vnucoval vysoké ISO a tím i vysoký šum, který by fotku zabil.

Martina: Dobře.

Praktická cvičení

Roland: Teď něco, aby ses doma nenudila – nastav si režim na plný manuál M a najdi si v návodu, kde se nastavuje čas expozice a kde se nastavuje clonové číslo. No a pak si chvíli jen tak hrej – vyjdi ven na čerstvý vzduch, nastav clonové číslo třeba na hodnotu 5.6 a zkoušej si něco opakovaně vyfotit s různými časy. Pak si podobně zafixuj čas a zkoušej různá clonová čísla. Na displeji si po pořízení každé fotky kontroluj, co jsi spáchala. Detaily tě tady nebudou zajímat, zaměř se jen na to, jak je snímek na displeji světlý nebo tmavý. Dávej si úkoly typu – tak teď je fotka moc světlá, zkusím pohnout časem tak, aby se to o něco vylepšilo. Podobně pro clonové číslo. Tím si procvičíš hned dvě věci najednou – tu dnešní suchou teorii a hlavně to, kde se na tvém foťáku nastavuje clonové číslo a čas expozice.

Martina: Wow, jdu najít ten návod.

Roland: Ještě vydrž, praktické cvičení má i druhou půlku. Až si vyhraješ podle toho předchozího odstavce, tak v hledáčku foťáku najdi takovou pidistupnici s nulou uprostřed. Nikoňáci jí v návodu říkají „Elektronická analogová indikace“, což je asi přesný, ale hodně blbý název. Já tomu budu říkat expozimetr, není to sice úplně přesné, ale taky to není úplně mimo. Takže – koukej do hledáčku a měň čas a clonové číslo, v „expozimetru“ ti kolem té nuly bude přibývat nebo ubývat vysvícených čárek. Pokud jsi někde úplně mimo rozsah, tak ti na jedné straně svítí všechny čárky a musíš čas a clonové číslo poštelovat tak, aby ti čárky zmizely. Cílem hry tedy teď bude to, aby ti expozimetr ukazoval nulu, tzn. nebudeš mít vpravo ani vlevo od ní žádnou čárku. To znamená, že máš čas i clonové číslo nastaveny tak, že fotka bude správně exponována. Zkus tedy pořídit několik fotek a předem zkoušej nastavit správnou expozici. Vybírej si různá místa – na sluníčku, ve stínu, v budově atd. a sleduj, jaké časy a clonová čísla ti expozimetr doporučuje.

Martina: To zní zajímavě, mám dojem, že až to zvládnu, tak už ze mě skoro bude fotograf.

Roland: No, asi tě zklamu. Až to zvládneš, tak budeš v podstatě zvládat to, co foťák zvládá v režimu Auto.

Martina: To si snad děláš srandu.

Roland: Ani trochu.

Martina: Já se mám mořit s návodem a studovat všechna možná nastavení jenom proto, abych nakonec zvládla to, co automat?!

Roland: Nene. Ty se s tím musíš mořit proto, abys pochopila, jak to funguje. Když to pochopíš, tak si pak snadno poradíš se situacemi, kdy automat nemá nárok a pochopíš princip fint, které ti prozradím příště.

Martina: Hm, finty jenom slibuješ, jinak samá suchá teorie. No, nevím jestli jsi mě přesvědčil.

Roland: To se uvidí – když přijdeš příště, tak se mi to povedlo :-)

Martina: Tak já se jdu mořit.

Máte-li dojem, že Martina něco nepochopila, tak se ptejte pod článkem.