Nejlepší černobílé fotografie - 7/08

Začínám kompozičně i vegetačně vyzrálou krajinou autora, pro kterého je cit pro kompozici a jeho vyzrálost velkou předností. Naprosto obyčejným názvem vlastně jen podpořil neobyčenost snímku, který nehledá v laciných efektech a nachází v preciznosti provedení.

Ano, šedivka je to šedivá. Jeden z důkazů, že krásná BW nemusí být v celém rozsahu BW, a přesto je to báječné pokoukání. Oči jsou neseny kamsi k horní třetině snímku…ale nespěchejte, právě spodní třetina je třešničkou na dortu, která téhle fotografii propůjčuje svoje nesporné kouzlo…

I tady je té bílé opravdu maličko a vůbec to ničemu nevadí. Spíše naopak. Autor si ji nenechal pošlapat a dobře udělal. Výsledkem je čistá kompozice s vyjádřením někdy nehybnosti času, jaké se až zas tak často nevidí…

Myslím, že toto jsou časté sníčky podobně založených autorů. Dostat se na místa, kde dlouho nikdo nebyl a zachytit atmosféru pro nás, co jsme to štěstí neměli.

Pořadové číslo jedna ponechává diváka v očekávání…

Makro s invencí, dalo by se říci. Makro s precizní kompozicí, řeknou mnozí. Makro v krásném BW i TK provedení, říkám určitě nejen já. Dobrá ukázka toho, jak právě BW podpoří kompozici snímku.

Tak tohle je velice autentická fotografie, která vás nedostane svojí technickou dokonalostí, ale obsahem, který vytváří rafinovaný, a přitom momentkový snímek, který provokuje diváka k přemýšlení o životě, o prostředí, ve kterém se ten náš život odehrává a stáří i depresivní prostředí v něm hrají významnou roli… Mimochodem, ta jakási technická nedokonalost je tu jaksi žádoucí a výborně zapadá do celkového rámce snímku.

Precizně technicky dotažená milá fotografie, která těží především z výrazu podpořeného názvem a kompozičně zajímavou spodní částí snímku.

Fotografie dětí, to je velmi těžký úkol, který mnohdy dopadá nedobře. Bezprostřednost se může rychle měnit v masku a mimoděčná gesta v divadelní představení. Tady je to ale myslím přesně, jak má být…

Tady v tomto případě dělám vyjímku: prostě bez dalšího komentáře…

Darka v poslední době hodně experimentuje s pohybem a ne zrovna tradiční kompozicí. Tentokrát doplěno i adekvátním textem. Troška poesie přece…. V každém případě naozaj velmi zajímavá fotografie, která by měla čestné místo na zdi mnohých.

Zoomování jako výtvarný prostředek. Ten dokáže vytvářet zvláštní kompoziční variace a dynamické struktury obrazu. Je to s ním ale třeba jako HDR. Nehodí se na všechno a existuje nebezpečí okoukání při nadměrném používání. Nicméně můj pocit je vlídnější právě k tomu zoomování. HDR jako mnohdy (ne vždy) nahrazovalo jinak kompoziční bezradnost.

Tady v tomto případě krásně komozičně řešený. A prosím nerušit…

Psí život v pohybu. Zvíře je možno snímat různě, mnohdy na PEX vidíme, že i hrůzně. Tady si autor krásně pohlídal dynamiku snímku a ponechal cosi pudového. Velmi tím pronikl do života zvířete, kterému vše zvířecí ponechal.

Tohle se nevidí až zas tak často. Nemyslím jen prostředí a samotnou scénu. Mám na mysli práci s DOF a expozicí. Výsledkem je mimořádný snímek, ke kterému se budu vracet…

Michalovy fragmenty znovu upozorňují na jeho kompoziční vyzrálost. Z jeho tvorby je evidentní nehledání laciných efektů a jakási zahleděnost do svého světa, bez ohledu na to, co momentálně chystají reklamy a módní vlny běžící kolem nás. Tenhle cyklus opravdu stojí za vidění a je jen škoda, že nemohl být snímán velkoformátovou kamerou… Jsem velmi rád, že autor vkládá na PEX více fotografií než v minulosti. Myslím, že je na co se těšit… Další fragmenty si můžete prohlédnout zde.

Tomuhle se říká samovolné umění.

To, když autorka jezdí po horách a jen tak mimochodem, nic netuše, vyfotí to, co tam ve skutečnosti vůbec není. Je to přece hluboko kdesi v nás a nemusíme přece kvůli tomu jezdit až zas tak daleko.

Tímto bych rád upozornil další pokušitele, že ne vždy, když při jízdě z kopce nebo uklouznutí směrem opačným vypadne autorovi či autorce foťák a při pádu samovolně exponuje, tak také komponuje, a vzniká avantgardní umění.

Tady se to ale podařilo a autorka to nakonec prodala dokonale.