Nejlepší černobílé fotografie - 3/08

Tohle přece známe prakticky všichni. Tu neutěšenost strohosti města, to putování, kdy se jako šedé přízraky přesunujeme z místa na místo a zase vracíme tam, kde je to vlastně hodně podobné. Jisté asociace s životní poutí si možná připustí nemálo z nás. Tady se jedná o kompozičně i pocitově výborně podanou fotografi, která vede k zamyšlení.

Taková nenápadně precizní fotografie. Podobných nebývá mnoho na žádné www galerii. Jsou totiž jaksi potencionálně nesoutěživé. V galerii, na papíře by ovšem měla jistě svoje místo. Krásná práce se světlem, s popřením příručkových povídání o světlech a stínech, o tmavé a světlé a také o dynamice snímku. Všechno je to tu trošku naopak a nic na tom nemění precizní podání BW. Autor jistě předpokládá zamyšlení diváka. Třeba úvahu o tom místně světlem narušeném, jinak tmavém pozadí ve vazbě na ústřední bod celé kompozice. Možná dojdeme k jakémusi vyjádření odkrývaného tajemství….

Tady se podařila autorovi vyjádřit jak sama podstata scény pohybovým rozostřením, tak to, co už není vůbec snadné – tedy jakousi spřízněnost osudem dvou mladých lidí, kteří si „užívají“ tyhle horké chvíle a rozpaky jsou zcela evidentní. Moc fajn momentka, která si na nic nehraje, nic nepředstírá a nehledá drama, kde není.

Tahle poškrábaná autenticita je pro mě zase návratem do časů, kdy digitální fotoaparát ještě ani nikoho nenapadnul. Ten název snímku s tím pocitem zásadně koresponduje a navádí ke vzpomínkám. Ta fotka je také o nápadu autora, který je výborně využit. Nehledejte sofistikovanou kompozici, najdete genius loci téhle chvíle, tohoto cvaknutí, téhle fotografie.

Oko fotografovo musí zajásat. Tady se naskytla překrásná kompozice, kterou autor dokonale využil včetně velmi precizní TK. Trošku se vracím ve vzpomínkách do let osmdesátých, kdy podobných fotografii vznikalo více, takto precizních ovšem i tehdy málo. Navíc si myslím, že fotografiie je velmi vzhledná, jednoznačná a esteticky víc než přijatelná pro všechny. Ani to ale na PEX nestačí, aby se k ní vyjádřilo více lidí. Bohužel….

Tohle je estetika trošku zvláštní a jistě nemusí být pro většinu akceptovatelná. Kompozičně velmi vyhraněná fotografie si však nese jistou naléhavost mezi spodní a vrchní částí, která jí dodává dost výlučnou kvalitu. Navíc podpořenou zajímávým finálním zpracováním. Ve velkém formátu, kvalitně vytisknuta… a myslím, že by byla radost ji pověšenou na zdi často potkávat.

Tohle je další kompoziční lahůdka. Tentokrát inverze opravdu jako nástroj pro celkový výsledek. Když se to umí, moc dobře se na to pak dívá. Autorova neustávající snaha o netradiční kompozici tentokrát, jako už mnohdy před tím, přinesla báječnou fotografii. Myslím, že u něj je už dnes záruka, že nudit se pod jeho fotografiemi opravdu ani v budoucnu nebudeme…

Autor postupně vkládá velmi kvalitní cyklus fotografií z exotického prostředí, kde si ale vybral téma obyčejných lidí na okraji, které chudobou upoutá každého z nás. Pro mě mají tyhle fotografie sílu především jako cyklus, i když mají i jednotlivě velmi dobrou kvalitu. Zatím vložené fotografie z tohoto cyklu můžete vidět zde.

Začátky na PEX jsou různé. Někdy lepší, někdy k nekoukání a občas k pokoukání. Tohle je ten případ k pokoukání. Autorka představila zatím tři fotografie, které upoutají netradičním pohledem do světa kolem nás. Upoutají také svojí přemýšlivostí o kompozici a o použití vyjadřovacích prostředků. Po pravdě řečeno, myslím, že mnohé diváky neupoutají vůbec….ale tím se myslím autorka netrápí a určitě trápit nemusí. Minulý týden vysílanou Zvětšeninu na ČT-2 zhlédlo také nemnoho diváků a kvalita filmu oproti seriálu na komerčním kanále v té době vysílanému, se nehnula ani o milimetr směrem k zapomenutí… Všechny fotografie autorky můžete vidět zde.