17 TOP fotografií - výběr č. 13

Kocour dárkově zabalený v krabičce, … leč při bližším pohledu je vidět, že tento krásný temný dáreček je dost ostražitý a lehce „nakrknutý“, neb hrozí nebezpečí, že by se snad měl dělit o své dobroty v misce.

Nevím, jak vypadají kocouři č. 1–4, ale tenhle je báječný. Je součástí příběhu, který se k létu hodí, neb je namíchán ze správných prázdninovýh ingrediencí – špetka romantiky, ždibec tajemna, loket modré oblohy a hlavně hravosti.

No, to je otázka, zda kývnout. Možná kostka cukru bude lepší?

Ale i tak, snímek vhodný jako ústřední heslo pro prázdniny: s úsměvem, vážení, jen s úsměvem:)

Jak vidno, čas holduje dentální hygieně a cení na nás ukázkový chrup s jakýmsi zlomyslným furiantsvím. Nemohu se ubránit pocitu, že vidím i lebku s helmou – což jen dokazuje, že býti Chronosem je povolání značně náročné i rizikové.

Nápad, skvělé barevné složení i název dávají dohromady dílo, na které člověk musí hledět s radostí.

Fotografie, která vás „dostane“.

Stíny jsou vždy vděčným a věčným námětem, ale zde se sešel příběh, poselství, lehce černý humor i prostor si zahrát na „kdyby“. Kdyby ten černý „puntík“ byl klikou, otevřel by ta dvířka a za nimi bychom potkali… kdo ví, možná tři veterány?

Kdo by neznal Malého prince. Půvabný příběh, který se vepsal do srdcí milionů čtenářů.

Rudá růže v chladivém ránu, jedna jediná růže může změnit mnohé, máte-li chuť, zalistujte knihou a nechte si šeptat: … u vás lidé pěstují pět tisíc růží v jedné zahradě, a přesto v nich nenacházejí to, co hledají …

Mám ráda fotografie, které putují časem, na nic si nehrají a jsou lidské. Zde se snoubí vše výše uvedené.

Vitalita, smysl pro povinnost vepsaná v každodenních rituálech a existenciální nutnosti odvést svůj díl práce je něco, co dnešní generace už moc „nenosí“. Možná i právě proto se vytrácí ze společnosti něco velmi důležitého…

Velice zajímavý snímek, který vás upoutá svojí úpravou, by se hodil jako ilustrace k lehce hororové povídce. Snad je to i názvem, který podtrhuje ustrnulou atmosféru. Status quo, kde už snad bylo řečeno i uděláno vše a dostavila se jen rezignace, únava… Anebo je to naopak, události se řítí tempem i směrem, kdy nelze udělat nic a možná na to už ani není síla a člověk touží po jediném – ulehnout a spát.

Úsměv je jeden z nejkouzelnějších dětských projevů. Milý snímek, který nám dává nahlédnout do světa, který jsme už z velké části opustili. A i když máme tendence vnímat děti jako nevinná stvoření, nutno dodat, že jejich umění „ublížit“ se blíží umění dospělých. Takže pokud se klučina směje odstátým ouškům kamaráda, zvedám káravě prst a konstatuji: nesmírně mu sluší!

Příběh utkaný z vláken, který jsme okusili snad všichni – smutek, deprese, melancholie, pocit zoufalství, ztrát a bolestí. Stav, kdy se duše ohýbá pod náporem smutku a selhání a rozdírá nás až na samotnou dřeň.

Velice emotivní záležitost umocněná odstíny krve.

Taková vlídně letní záležitost v hřejivých slunečních odstínech. Nejen my, ale i hlavičky květů máku toužebně hledí k líbeznému obzoru. Ne nadarmo se říká, že u sousedů je tráva zelenější:)

Opět jedna velmi niterná záležitost s hlubokým emotivním a filosofickým podtextem, kterou nám autor poslední dobou předkládá.

Ztraceni ve své mysli… Velice sporé kulisy a lakonické stažení barev jen na nutné minimum umocňuje stísněný pocit, který ze snímku sálá.

Nádherné teplé barvy jsou naprostým protipólem ke smutnému názvu této velice krásné fotografiky.

Tělo prohnuté v bolestivé křeči a rány umocněné červeným nádechem nám stahují koutky úst do bolestné linky.

Krajina, nad kterou by srdce básníkovo zaplesalo, neb o takových krajích, barvách a světle se píšou básně. Je to pozvání k toulkám, slastnému nicnedělání a brouzdání se travou.

Takže, až půjdete vstříc takové cestě, neváhejte, zujte boty a nechte se hýčkat…

A z mlhy se vynořil triceratops, jenž ukryl někam zbývající dva rohy…

Pro mne velmi zajímavý snímek a náhled do hmyzí říše, který svojí atmosférou připomíná spíše opravdu Cestu do pravěku páně Zemana.

Skvělý okamžik, rozpohybovaná scéna. Pro někoho hrozná podívaná, pro někoho tanec na hranici smrti. Pro samotné aktéry pak výzva, která pramení z národní historie a tradice delší než 500 let.

Autor zmáčkl spoušť v pravý okamžik – napětí, akce, emoce, které zasáhnou.

Nelze nevzpomenout slov, která byla pronesena slavným autorem na konto býčí zápasů: Kdo zabíjí býka, zabíjí smrt.

Fotka s velmi zvláštní atmosférou. Snad díky tváři děvčátka i rozostřeným tmavým figurám máme dojem, že na šachovnici se odehrává něco víc, nežli jen obyčejná hra, ale je tu sváděn souboj mezi dobrem a zlem.

Převelice zvláštní atmosféra i samotné zpracování dané situace, ale nezastírám, že mému srdci i oku libé (mnozí mě znají a vědí, že ideální svatba je pro mne v duchu Mrtvé nevěsty Tima Burtona).

Opravdu se zdá, že je něco očekáváno – snad něco, co by překlenulo vzdálenost mezi těmi dvěma, most, který by spojil něco, co vypadá vzdálené, možná se jen čeká na naději, kdo ví…