Toto není nic proti nováčkům kdekoliv. Jen nemáme rádi, když lidi méně zkušené někdo manipuluje ve svůj prospěch, byť i tím, že jim maže falešný med kolem úst. A to se netýká jen tohoto místa.

Pokud se podívám do slovníku cizích slov najdu zde tyto významy slova galerie:

○ 1. prostory k výstavám uměleckých děl, sbírek

○ 2. sbírka výtvarných děl, instituce, která je shromažďuje a vystavuje

○ 3. vyvýšené řady sedadel v divadle

○ 4. štola ve velké hloubce k jímání podzemní vody

○ 5. podzemní chodba

○ 6. skalní římsa

Wikipedie obsahuje obdobné dělení s tím, že rozvíjí do šířky bod 2.

Ovšem jsme svědky, jak slova a pojmy nenápadně mění svůj význam. Obyčejně jde o devalvaci významu pro přitáhnutí většího množství případných zákazníků.

Už pár dnů nosím v hlavě několik úvah na téma, které měl otevřít opět článek ze starého čísla Československé Fotografie 1975:

V 72 letech se americký fotograf Ansel Adams poprvé vypravil za moře do Francie. Při této příležitosti poskytl Jeanu-Claudovi Gautrandovi velký rozhovor pro lednové číslo pařížské Photorevue. Závěrečná otázka interviewu zněla: Jakou radu byste mohl dát mladým fotografům?

zamyšlení nad dvěma citáty Andrease Feiningera

Tak jsem včera dosti času strávil prohlížením téhle galerie. Občas jsem byl potěšený tím jak mi autor zahrál do noty. U části vystavených děl mi bylo jasné, že já a autor chodíme natolik různými chodníčky po cestě zvané fotografie, že se snad ani nemůžeme někde sejít. Což neznamená nic o kvalitě jeho či mých. Bohužel jsem tu taky narazil na dost prací silně, ale silně podprůměrných s nezvládnutými základy fotografického řemesla. Ale – konec konců – každý někdy začínal a pokud mu ten začátek netrvá desetiletí… i když na druhou stranu: Pokud sám autor nevidí, že fotografie je neostrá, šedá a přesto ji veřejně prezentuje…tak nevím, zda mu čas v něčem pomůže.

Takže vše při starém, stejně jako na každém jiném fotoserveru. O tom bych nemusel vůbec psát. Co mě, ale zarazilo, bylo množství (často i technicky zdařilých) fotografií, u kterých mě okamžitě napadlo to krátké, leč důrazné české slovo: KÝČ.

Definice kýče bývají dosti různé a jeho výklad se často zvrhává v mechanický popis několika témat. Přitom vše je mnohem složitější.

A tak navrhuji: Pojďme chvíli zapomenout na naše milované stroječky a supersklíčka. Na skvělé monitory a ještě lepší software na zpracování obrázků. Zkusme se bavit o tom proč fotíme, co nás pohání, co brzdí, atd…

Jako první námět do diskuse větší část ze článku Libuše Kovářové, který vyšel v Československé fotografii 10/1977 pod názvem Fotografie a kýč.

Občas – těch ojedinělých chvílích, když mě rodina násilím odežene od počítače, vezmu do ruky knihu, či časopis. Někdy přitom nemám chuť ani na beletrii ani na zkoumání krásy logaritmických tabulek. A tak vezmu do rukou fotografické publikace či časopisy, které se za léta nashromáždily v mé knihovně. A ono je to zajímavé čtení a prohlížení. O dobách a módách. A taky o lidech a myšlenkách. O pomíjivosti a stálých hodnotách, které přetrvají každou změnu společnosti.

Chtěl bych občas – nepravidelně – sem a do mého blogu vložit články (či jejich části) ze starých knih a časopisů. Někdy pro zasmání, jindy pro vzpomínku na dobu, kterou jsme mnozí prožili a nejraději právě pro ty slova a věty, které přetrvávají doby i techniku neboť jsou o tvoření a tvorbě. A ta je vždy stejná – buď dobrá nebo špatná.

23. dubna se z Marvejols (okr. Lozěre) vydala skupina výletníků do hor. aby tam pořídili sérii snímků. Mezi účastníky bylo několik abbé z mendského semináře a fotograf. Tu se abbé Rouffiac stár dvacet sedm let, zřítil ze skalního útesu, kde právě pózoval, do hluboké propasti. Ostatní Členové výpravy chvátali nebožtíka vyprostit, když vtom se nečekaně převrhl kočár. Otec abbého Roufřiaca si zlomil nohu, zatímco jiný z jeho přátel byl těžce raněn.

Spěchali jsme za fotografem, chtiví nahlédnout do této pitoreskní příhody prostřednictvím bohaté dokumentace. Avšak fotograf rozhořčeně namítal, že byl zaměstnán poskytováním první pomoci a neměl na fotografování Čas.

Seznavše takto holou pravdu, musíme s politováním konstatovat, že informace zaslaná z Marvejols byla lživá: ten muž nebyl fotograf – ve výpravě nebyl žádný fotograf! Byl to Člověk, docela obyčejný Člověk.

(Alfred Jarry – Spekulace)

Omlouvám se, že jsem jen zkopíroval dílo někoho jiného, ale k A. Jarrymu není co dodat…:-)